U zvířat, jako jsou například psi či koně, mohou být experimenty, vedoucí ke zjišťování jejich vizuálních schopností relativně snadné. Experimenty s tvory, kteří žijí na relativně nepřístupných místech a navíc nepatří mezi vysloveně přítulná zvířata, je to však podstatně složitější.
K takovým patří i žraloci wobegong skvrnitý a wobegong queenslandský. Tyto druhy žijí u dna v teplých mělkých vodách v okolí Austrálie. Loví většinou v noci a jejich strategií je překvapit svou kořist rychlým výpadem.
Australští vědci pod vedením dr. Susan Theissové se proto soustředili na analýzu očí žraloků. Zjistili, že jejich vizuální aparát obsahuje pouze jediný typ čípků, tedy fotoreceptorických buněk lokalizovaných na sítnici, které zajišťujících barevné vidění v plném světle.
S takto chudou výbavou je pro ně barevné vidění prakticky nemožné. Zda lze toto zjištění zobecnit na všechny žraloky však vědci zatím nevědí.