Stáří vodních druhů organismů se většinou odhaduje podle ročních přírůstků na různých částech těla, např. na šupinách ryb. Tento způsob se tedy velmi podobá určování stáří stromů pomocí počítání letokruhů.
S humry je však potíž. Jako správní členovci mají vnější kostru, kterou periodicky svlékají a přírůstky tedy sledovat nelze. Vědci se proto při odhadování stáří museli doposud spoléhat na nepřesné kritérium velikosti.
Biolog Raouf Kilada z univerzity v kanadském Novém Brunswicku se proto rozhodl pátrat na těla humrů po části, která je zároveň pevná a jsou na ní tedy patrné přírůstky a zároveň není svlékána. Takovou část našel v jejich žaludku:
jde o orgán, který napomáhá drcení potravy. S využitím těchto informací mohou vědci vypracovat o mnoho přesnější matematické modely dynamiky humřích populací.
