Smažený řízek je jedním z českých národních jídel. Možná i proto by se Češi mohli ve vesmíru cítit jako doma. Že obě věty nemají žádnou souvislost? Kupodivu mají, podle posledních výzkumů totiž prostor ve vesmíru voní právě jako smažený řízek. Možná někde tisíce světelných let daleko existuje galaktická kuchyně, jejíž hlavním artiklem jsou právě řízky.
To vše je samozřejmě jen nadsázka. Asi žádný člověk netouží čichat vesmírné vakuum. Trénovaný kosmonaut by v něm vydržel něco málo přes minutu, ovšem mozek normálního člověka po patnácti až dvaceti vteřinách přemůže kyslíkový hlad a nastává anoxie. Nehledě na to, že lidský organismus je ze Země zvyklý na určitý tlak, ve vesmírném vakuu, kde tlak schází, začnou tělní tekutiny po nějaké době vřít.
Řízky, kov a motorka
Proto je samozřejmé, že ověřit si vůni vesmíru přímo na místě je zhola nemožné. Lze však určité podmínky vytvořit v laboratorním prostředí. Britským vědcům zřejmě otázka pachu vesmíru vrtala dlouho hlavou. Proto o spolupráci požádali americký Národní úřad pro vesmír a letectví (NASA) a pustili se do práce.
Výsledek jejich snažení? Vesmír je prý cítit nejen po zmíněném smaženém řízku, ale i po horkém kovu a svařování motorky. Což je skutečně zvláštní kombinace. Na celém výzkumu spolupracuje i Steven Pearce, což je chemik a zároveň ředitel společnosti pro výrobu vůní Omega Ingredients. A právě on vede hlavní práce na projektu, který by se dal nazvat „Výroba vůně vesmíru.“
Důvody, proč NASA ke spolupráci přizvala právě Pearce, jsou docela zajímavé: „Dělal jsem nějaké věci pro uměleckou výstavu loni v červenci a jednou z nich bylo napodobení vůně uvnitř ruské vesmírné stanice Mir,“ vzpomíná Pearce. „Lidé z NASA se o tom dozvěděli a kontaktovali mě s prosbou, jestli bych nemohl napodobit vůni vesmíru a pomoci tak kosmonautům.“
Využití při výcviku
Pearce a jeho spolupracovníci vycházejí především ze zkušeností kosmonautů, kteří za sebou mají výstup do volného kosmického prostoru. Podobně jako člověku, který posedí v hospodě, „načichne“ oblečení, kosmonautův skafandr projde podobným procesem. „Máme určité indicie, které naznačují, čím by vesmír mohl cítit. V první řadě z rozhovorů s kosmonauty, kteří vystoupili do vesmíru a pak se v kosmické stanici svlékali a sundávali přilby. Všichni se shodli na tom, že to, co se s nimi z vesmírného prostoru vrátilo dovnitř, vonělo jako smažený řízek, horký kov a dokonce i svařování motorky“, říká Pearce. Dodává dále, že s výrobou vůně řízku nebyl v laboratoři problém, horší to bylo s pachem horkého kovu. „Bude potřeba rozhýbat energii v molekulách.“
K čemu je takový výzkum vůbec dobrý? Navození podobných podmínek, jaké panují ve volném kosmickém prostoru, lépe pomůže při výcviku kosmonautů. S lehkou ironií a nadsázkou řečeno, i kvůli podobným experimentům se třeba už nestane, že by některému z kosmonautů uplavala brašna s nářadím.
Kde se vzal vesmír?
Současná fyzika dokáže vytvořit model vývoje vesmíru od svého počátečního stavu, ale otázka, jak tento stav vznikl, možnosti fyziky přesahuje. Všeobecně uznávanou teorií o vzniku vesmíru je tzv. „velký třesk“, kdy vesmír vznikl působením odpudivé gravitace (první, koho tato myšlenka napadla, nebyl nikdo jiný než Albert Einstein).
Bible praví, že na počátku bylo slovo, kdežto fyzika říká, že na počátku byla zvláštní superhustá hmota, která měla řadu neobvyklých vlastností, mimo jiné byla schopna produkovat zmíněnou odpudivou gravitační sílu. Ta způsobí to, že rozměrově nepříliš velká počáteční hmota se začne prudce rozpínat. Další zvláštností této hmoty je to, že i při rozpínání si dokáže udržet svou původní hustotu. Celková hmotnost je tedy úměrná objemu. Což v praxi znamená, že jak původní materiál roste, zároveň vzrůstá jeho hmota, a tím pádem i odpudivá gravitační síla. Rozpínání tak nabírá stále vyšší tempo. Během krátké počáteční chvilky, zlomku vteřiny zvaného inflace, kdy se během momentu vesmír „rozfouká“, se původní hrudka zvětší do větších rozměrů, než je současný pozorovatelný vesmír.
To vše není v rozporu s jedním ze základních zákonů fyziky – zákonu o zachování energie. Energie totiž sice vzrůstá, ale zároveň roste i gravitace, která má v energetické kolonce záporná čísla, takže se vše vykrátí a energie zůstává konstantní. Původní hmota zřejmě byla nestabilní, protože se rozpadá a poté vznikají elementární částice, které už mají vlastnosti normální hmoty s klasickou gravitační silou.
