Osteodermy jsou zvláštní struktury v podobě šupin či plátů na kůži, které se během vývoje suchozemských obratlovců vyvinuly hned několikrát nezávisle na sobě. V současné době je nacházíme např. u některých ještěrů, krokodýlů, ale i u savců pásovců či luskounů. Byly vlastní také řadě druhohorních plazů.
Vědci z univerzity v Guelpu v kanadském Ontariu nedávno prozkoumali s použitím výpočetní tomografie osteodermy fosílií r. Rapetosaurus, který patřil mezi býložravé titanosaury. Ti byli zatím jedinou známou skupinou “dlouhokrkých” dinosaurů, kteří tuto evoluční adaptaci vlastnili.
Srovnání osteodermů starších a mladších jedinců ukázalo, že je tato zvířata používala jako mobilní skladiště prvků, jako je vápník či fosfor.
Tato strategie jim umožnila klást náročné snůšky vajec (o velikosti volejbalového míče) i v době, kdy jim okolí neposkytovalo dostatek zdrojů těchto minerálů. Podobnou strategii znají vědci např. i od dnešních krokodýlů.
