Podstatou nové „pasti“ na uran jsou nanovlákna, vyrobená z překvapivého materiálu. Tím je chitin, tedy látka, která je hlavní součástí vnější kostry členovců, jako jsou např. korýši či hmyz. Vědci z Alabamy vedení chemikem Dhrisem Griggsem připravili nanovlákna z krunýřů krevet. Poté je umístili do vody bohaté na rozpuštěný uran a nechali je tam po tři dny.
Vlákna se ukázala být podstatně efektivnější, než např. podobná vlákna z umělé hmoty. Další výhodou je, že chitin se v přírodě přirozeně rozkládá a neznamenal by proto další zátěž pro životní prostředí.
