Kdopak by neznal Archimédovu větu o tělese ponořeném do kapaliny? Kdyby tento starověký učenec žil, jistě by se podivil, jak dnes moderní technika odhalila jeho úžasnou knihu, kterou sepsal před více než 2000 roky!
Ve 13. století byl nedostatek pergamenu. V knihovnách se prováděla jakási recyklace manuskriptů na tzv. palimpsesty (podle řeckého „znovu seškrábat“). Původní text se jednoduše odstranil. Takový přístup však ze světa sprovodil mnoho původních unikátních děl.
Šok čekal v knihovně
Stejně se „provinil“ i mnich Johanes Myronas, když roku 1229 psal modlitební knihu. Seškrábal z 94 stran pergamenu text a na „čisté“ stránky napsal svůj. Bohužel netušil, že zničil část průkopnicky nejvýznamnější dílo v oboru matematiky, které ve 3. stol. př. n. l. sepsal Archimédes ze Syrakus (287–212 př. n. l.). Nazval ho „Metoda mechanických teorémů“. Až do 20. století vědci toto převratné dílo znali jen z odkazu dávných učenců.
V létě 1906 se dánský klasický filolog Johan Ludvig Heiberg vypravil do
proslulé knihovny Metochion v Istanbulu, aby prozkoumal nedávno objevenou středověkou modlitební knihu. Zjistil, že ji kdosi napsal na pergameny, pocházející z daleko staršího díla. Pod klikyháky objevil další text, psaný starou řečtinou. Nechyběly podivné obrázky, ba i matematické symboly. Heiberg hned věděl, že kniha tají něco cennějšího než středověký náboženský text. Brzy rozluštil, že jde o myšlenky Archiméda! Toto odhalení, které publikovaly New York Times 16. 6. 1907, se stalo celosvětovou senzací. Pak však kniha záhadně zmizela!
Archiméda by potěšila moderní technologie
Šťastnou náhodou se roku 1998 objevila v aukční síni Christies, kde byla prodána za dva miliony liber! Putovala do muzea v americkém Baltimore. Zde se jí ujali fyzici. Zjistili, že pisatel knihy použil k odstranění původního textu citronovou šťávu. Navíc stránku pergamenu otočil o devadesát stupňů a text psal kolmo na zbytky staršího. A co horšího – aby získal více pergamenu, každou stranu vždy rozřízl napůl a pak ji znovu svázal
Původní text teď objevili vědci pomocí nejmodernější technologie, multispektrálního zobrazení. Při něm se jednotlivé stránky ozařují viditelným a ultrafialovým světlem různých vlnových délek. Jelikož zbytky inkoustu, pergamen a ukrytý text odrážejí světlo různým způsobem, mohli fyzici rekonstruovat zvláště numerické části textů, které Heiberg nemohl pouhým okem vidět.
Co dokáže urychlovač?
Poté přešli k dokonalejší metodě – tzv. rentgenové fluorescenci. Kvůli většímu rozlišení a vyšší rychlosti ji prováděli na lineárním urychlovači částic SLAC v Kalifornii. Jaký je princip? Je-li materiál vystaven rentgenovým paprskům, záření může způsobit ionizaci vyražením elektronu z některé vnitřní elektronové slupky atomu. Pokud se to stane, okamžitě zaujme jeho místo elektron s vyšší energií a vysílá při tom sekundární rentgenové fluorescenční záření. Energie vyzářeného fotonu přesně charakterizuje prvky ve zkoumaném materiálu, takže skenováním materiálu rentgenovým paprskem se dá získat dokonalá mapa rozložení prvků, jako je třeba železo obsažené v inkoustu.
Tak se fyzikům se podařilo odkrýt v Archimédově palimpsestu pasáže, které nikdo předtím nespatřil. Bádání pokračuje.
Více se dozvíte:
Jak to bylo doopravdy, Reader‘s Digest Výběr,2005
Předešel dobu o více než 2000 let
Objevený text obsahoval sedm Archimédových pojednání včetně jediné dochované kopie stati o „tělese plovoucím v kapalině“, psaném v originální řečtině. Kromě toho tu byly dvě do té doby zcela neznámé práce – Metody vytváření mechanických teorémů a Stomachion.
Archimédés vytvořil základy abstraktního matematického myšlení. V objeveném díle např. uváděl skutečnost, že sčítáním nekonečné řady čísel lze dojít ke konečnému číslu. Vymyslel nekonečno. Objevené původní obrázky ukázaly, že využíval k přesným výpočtům ploch, objemů a rychlosti diferenciální počet.
