Těžké psychické a fyzické zanedbávání produkuje měřitelné změny v mozku dítěte. Zjistili to vědci z Bostonské dětské nemocnice v Massachusetts. Podle nich děti z ústavů bez dostatečné péče vykazují kognitivní poruchy.

Studie však přesto přináší naději – tyto změny aspoň částečně zvrátí pozdější péče.

Vědci v čele s Margaret Sheridanovou a Charlesem Nelsonem analyzovali skeny mozků rumunských dětí pořízené magnetickou rezonancí.

Vědci srovnávali záznamy tří skupin 8 až 11letých dětí. 29 bylo vychováváno v celosvětově kritizovaných ústavech, 25 dětí se do těchto zařízení také narodilo, ale bylo náhodně vybraných a tak děti v průběhu svého života začaly žít u pěstoun.

Dalších 20 sledovaných dětí nikdy nebylo v ústavu a žily u svých rodičů. Děti ve střední skupině byly v pěstounské péči po dobu 6 až 9 let.

Magnetická rezonance odhalila, že děti, které prošli ústavní péčí, mají výrazně menší objem šedé hmoty (část centrální nervové soustavy) v objemu mozkové kůry než ostatní děti, byť by prošly pěstounskou péčí.

Děti, které zůstaly v ústavní péči, měli výrazně menší objem bílé hmoty než ti, kteří v dětském domově nikdy nebyli. Ovšem ti sirotci, kteří se dostali do péče pěstounů, měli bílou hmotu k nerozeznání od těch dětí, které žily se svými rodiči.

Růst šedé hmoty mozkové vrcholí  v průběhu dětství. Výzkum naznačuje, že v tomto citlivém období může prostředí výrazně ovlivnit vývoj mozku. Bílá hmota, která je nezbytná pro vytváření spojení v mozku, roste pomaleji, což ji zřejmě dělá poddajnější.

Podle vědců však takové z měny nezpůsobuje jen ústavní péče, ale obecně sociální deprivace – zneužívání, násílí či extrémní chudoba. Tento exaktní objev přináší potvrzení myšlenky, že čím dříve se dostanou děti z ústavů do pěstounské péče, která jim nahradí rodinné podmínky, tím lépe.