Granity, běžně známé jako žuly, jsou vyvřelé horniny s vysokým podílem slíd a živců. Kromě těchto minerálů však obsahují i řady prvků, které jsou dnes v tělech živých bytostí samozřejmé. Jde zejména o zinek, molybden a měď.
V našich tělech jsou tyto prvky obsaženy sice ve stopovém množství, zato však na jsou však umístěny na centrálních místech. Jsou totiž součástí mnoha enzymů, s jejichž pomocí je metabolismus živých organismů o poznání efektivnější.
Tým skotských geologů pod vedením Johna Parnella přišel nedávno s teorií, že za rozvojem metabolických schopností, které nakonec vyústily v energeticky náročné pohlavní rozmnožování, mohla vysoká vulkanická aktivita v době asi před 1,9 miliardami let.
V té době docházelo k formování superkontinentu s názvem Nuna, které bylo doprovázeno vyšším vulkanismem, jehož produktem byly právě žuly. Postupným zvětráváním se minerály dostaly do oběhu biosférou a nastartovaly v ní změny, s jejichž důsledky se setkáváme i večer po zhasnutí.
