Vyhláška 395/1992 Sb., která v roce 1992 stanovila zařazení jednotlivých druhů zvířat a rostlin do kategorií zákonné ochrany, je již výrazně zastaralá a nereflektuje vývoj, kterým populace ohrožených druhů prošly v uplynulých 20 letech. ČSO proto již delší dobu volá po její novelizaci.
Vzhledem k výraznému nárůstu populace kormorána velkého v Evropě navrhovala Česká společnost ornitologická již dříve vyřazení kormorána ze seznamu zvláště chráněných druhů. Paradoxně návrh neprošel přes Ministerstvo zemědělství, aby mohli chovatelé ryb i nadále dostávat od státu finanční náhradu škod způsobených kormoránem (podle zákona č. 115/2000 Sb.).
Dosud byly každoročně vyřizovány desítky žádostí o odstřel kormoránů, ve valné většině kladně. Roční výkazy odstřelů mají mírně vzrůstající tendenci a pohybují se kolem 4 tisíc jedinců. Na celkovém množství kormoránů, kteří se u nás v zimním období vyskytují, se to ale příliš neprojevilo.
„Při lednových sčítáních u nás zjišťujeme mezi 7 a 13 tisíci kormoránů, přičemž v posledních letech již tyto počty nenarůstají,“ vysvětluje Zdeněk Vermouzek, ředitel ČSO. „Na celkové početnosti se neprojevuje ani masivní odstřel kolem 4 tisíc jedinců, nahrazují je další ptáci ze severských hnízdišť.“.
ČSO zastává názor, že odstřelem nelze počet kormoránů snížit, je to ale účinná metoda k zaplašení konkrétního hejna z konkrétní lokality. Sedmiletý výzkum vlivu neregulovaného a intenzivního odstřelu (ročně 6000 ptáků) zimujících kormoránů v Bavorsku jednoznačně prokázal nulovou efektivitu tohoto způsobu řešení a z výsledků vyplynulo, že nedošlo k poklesu stavu v následujících letech, ale došlo k nárůstu počtu zimovišť s menším počtem ptáků a k větší disperzi zimovišť po sledované oblasti.
Pokud se ale střílí na již nažrané odpočívající kormorány, ti ve snaze usnadnit si odlet vyvrhují nalovenou potravu a na jiném místě musejí lovit znovu. Celý efekt takového plašení je velice diskutabilní zejména na řekách.
„Možné omezení predačního tlaku kormoránů a zároveň podmínky pro přirozenou obnovu rybích společenstev vidíme například ve změně koncepce vodohospodářských úprav koryt vodních toků,“ argumentuje Zdeněk Vermouzek.
Řešením může být zachování štěrkových náplavů, vymělčování a zdrsňování koryt toků nebo ponechání mrtvého dřeva v tocích a vytváření úkrytů pro ryby, které kormoránům lov zkomplikují a zároveň umožní rybám úspěšné rozmnožování.
Kormorán velký na českém území vzácně hnízdí, hlavně tudy ale protahuje a část ptáků využívá naše vody jako zimoviště. Hnízdní stavy nejsou vysoké, v současné době hnízdí v 6 koloniích kolem 300-350 párů.
Při snahách o omezení škod působených kormorány je třeba postupovat tak, aby hnízdící ptáci nebyli ohroženi.
-TZ ČSO-
