Silný výron vysoce energetického záření může způsobit několik typů kosmických událostí, například výbuch supernovy či sluneční erupce. Toto záření způsobí v atmosféře kaskádu procesů, na jejímž konci může stát například zvýšení podílu radioaktivního izotopu uhlíku 14C. Do těla rostlin se pak tento izotop dostane díky fotosyntéze a za vhodných podmínek v něm zůstane fixován celá staletí.
Fusa Mijake dokázal najít ve dřevu cedrů výrazné navýšení podílu radioaktivního uhlíku. Typická roční variabilita je okolo 0,05 %. V letokruzích, odpovídajících rokům 774 a 775 n.l. však stoupla na 1,2 % (tedy 24x více).
Tento závěr mu potvrdily další nálezy, jako je zvýšení koncentrace jednoho z izotopů berylia ve vzorcích z antarktického ledu.
A jaká byla příčina? To zatím známo není. Kdyby totiž šlo o explozi supernovy, musely by být zbytky po její explozi stále patrné astronomům. Nic podobného se však zatím nalézt nepodařilo. Další z možností jsou sluneční protuberance.
Ty by však musely být mnohem silnější než jakákoliv, kterou vědci doposud zaznamenali. Teoreticky je však možné, že by nešlo o jedinou protuberanci, ale o celou sérii, která trvala po dobu od jednoho do tří roků.
