Česká kotlina je lidmi průběžně osidlována už téměř 2 000 000 let. Najdeme v ní základní tábory, přechodná lovecká stanoviště, pozorovací stanice, ale i místa zcela specifická. Nejnověji lokalitu v pískovně v Račiněvsi nedaleko Řípu interpretují archeologové jako místo, kde docházelo k bourání, porcování a konzervaci uloveného masa.

Bylo tu tedy něco, čemu bychom při troše nadsázky mohli říkat „řeznictví“. Člověku se na mysl vkrádá otázka, zda na naši posvátnou horu nevystoupal dávno před praotcem Čechem někdo úplně jiný.

Snad každý táborník se někdy setkal s přípravou jídla v tzv. podzemním hrnci. Jeho princip je neuvěřitelně jednoduchý. Nejdříve se musí odstranit travnatý drn, poté vyhloubit jáma hluboká okolo 60 cm a rozdělat v ní oheň.

Když oheň vyhoří a v jámě zůstanou jen žhavé uhlíky, položí se na ně v alobalu pečlivě zabalené (aby nevytékala šťáva) potraviny vhodné k pečení – nejčastěji maso doplněné třeba o zeleninu.

Pak se hrnec zahrne hlínou a až na dno se vyvrtá úzký otvor, kterým se po troškách přilévá voda, a za dvě hodiny je dovařeno!

Podzemní hrnce v Račiněvsi

Archeologové objevili podobné podzemní hrnce v pískovně v Račiněvsi. Říkají jim sice pečicí pece, ale princip úpravy potravy v nich musel být hodně podobný. Říkáte si, že najít něco podobného není žádný zázrak, že co zvládnou prťata na táboře, dokázali určitě lidé už dřív? A co když je ono „dříve“ 400 000 let?

Přesně tak staré je totiž právě toto naleziště. Když ho v roce 1997 doc. PhDr. Jan Fridrich, DrSc., zakladatel moderní české paleolitické školy, objevil, měl na svém profesním kontě už několikátou senzaci.

Protože se našly jenom ty kosti, na kterých se dá najít dostatečné množství masa, a chyběly těžké a špatně přemístitelné kusy, kde bývá svaloviny málo, předpokládá se, že v Račiněvsi člověk heidelberský maso pouze zpracovával a zvířata si tam nosil již ulovená a částečně naporcovaná.

Překvapivá je rozlehlost zdejší „přípravny“ – veškeré úpravy probíhaly totiž v 6 ohništích a 33 sušicích pecích.

Dávná Vltava jako dopravník

Přímo kolem tehdy tekla Pravltava, která cca před 400 000 lety ještě obtékala Říp zleva. Pravděpodobnost, že člověk heidelberský využíval k transportu zvěře právě okolo proudící řeku, je tedy hodně vysoká.

A na čem si pochutnával? Objeveny byly kosti mamuta, nosorožce, jelena či daňků. A nejspíš jako škodná i jeden vlk a zvědavá liška.

Rozdíl mezi sušicími pecemi a dnešním tábornickým podzemním hrncem byl snad jenom v tom, že pralidé neznali alobal. Pece byly vymazávány jílem a je dost pravděpodobné, že jednotlivé kusy naporcované zvěře taktéž, protože jeden omazaný a zuhelnatělý kus připravil Fridrichovu týmu skvělé překvapení. Jak často se vám podaří narazit na zbytky jídla staré přes 400 000 let?

Jakmile tehdejší lidé usoudili, že je maso upraveno dost, vytáhli jej z pece, olámali jílovou krustu, a buď se mohli pustit rovnou do jídla, nebo kus poslali k dalšímu využití do základního tábora. Kde však ležel ten, to se doposud objevit nepodařilo.

Mgr. Kateřina Semrádová

Česká společnost archeologická, o.p.s.

www.csarcheologicka.eu