Jaké zvíře je největší na světě? Plejtvák obrovský? Slon? Mezi obratlovci skutečně ano. Když se však rozhlédneme po skupinách živočichů, kterým páteř či alespoň struna hřbetní zcela chybí, objevíme také řadu poměrně nečekaných obrů. Setkání s nimi si však většina z nás nechá ráda ujít.
Ze všech velkých skupin živočichů, označovaných biology jako kmeny, nalezneme nejvíce druhů mezi členovci, kam řadíme například korýše, pavoukovce, hmyz či stonožky. Z obrovského množství druhů, které zdaleka převyšuje počet všech ostatních známých organismů (včetně rostlin, hub i bakterií), je většina svou velikostí mimo naši běžnou rozlišovací schopnost.
I mezi členovci však nalezneme druhy, které se svou velkostí vymykají představám o tom, jak má být správný „brouk“ či „rak“ vlastně velký. Ti z vás, kterým není pohled na velké nohaté „cosi“ příliš příjemný, mohou zachovat klid.
S většinou následujících tvorů se s největší pravděpodobností v živé přírodě nikdy nesetkáte.
1.Překvapivě obří „stinka“
Kdo: bathynomus obrovský (Bathynomus giganteus)
Systematické zařazení: stejnonožci, korýši
Kde jej najdeme: hlubiny oceánu mezi 170–2140 m
Maximální velikost: délka těla 36 cm; hmotnost 1,7 kg
Drobné suchozemské korýše stinky (např. r. Porcellio), lidově někdy přezdívané „prasátka“ či „svinky“, viděl pod kamenem či kůrou stromu určitě každý z nás. Představte si však, že se tento neškodný tvoreček, který se živí tlejícími zbytky, zvětší 20x.
Takový fantastický tvor jako by už patřil spíše do hororových filmů. A přece takový živočich skutečně existuje. Seznamte se s největším stejnonožcem světa, bathynomem obrovským.
Hlubokomořský mrchožrout
Podobnost stinek s bathynomy jistě není náhodná. Oba totiž patří do řádu stejnonožců řazených mezi korýše a jejich známějšími vzdálenými jsou tak například raci či drobný kril, tvořící mořský zooplankton.
Na rozdíl od stinek je však pravděpodobnost setkání s bathynomem prakticky nulová. Bathynomus obrovský a několik dalších příbuzných druhů téhož rodu obývá mořské dno, kde se živí vším, co před ním neuteče, včetně uhynulých těl živočichů z vyšších pater oceánu.
2. Nejtěžší korýš světa
Kdo: humr americký (Homarus americanus)
Systematické zařazení: desetinožci, korýši
Kde jej najdeme: blízko východního pobřeží Severní Ameriky od Severní Karolíny po Labrador
Maximální velikost: délka těla až 1 m; hmotnost až 20 kg
Humr americký patří k vůbec nejznámějším druhům korýšů na světě. Může za to jeho relativní hojnost, velikost a zejména jeho kulinářská atraktivita. Vyskytuje se v mělkých a spíše chladných vodách podél východního pobřeží Severní Ameriky.
Jeho životní styl je typickým životním stylem obávaného lovce. Ze svých úkrytů vychází po setmění a loví jiné korýše, menší ryby či ostnokožce.
Sdílený rekord
Ve světě členovců je tento druh humra držitelem hned dvou rekordů. Nejtěžší zdokumentovaný exemplář vážil 20,1 kg a byl tak nejtěžším korýšem všech dob. Stejný exemplář měřil celých 107 cm a v historických tabulkách se tak dělí o první místo s jiným druhem humra Sagmariasus verreauxi, který žije ve vodách mezi Novým Zélandem a Austrálií.
3.Nejtěžší hmyz na světě
Kdo: kobylka weta (Deinacrida heteracantha)
Systematické zařazení: rovnokřídlí, hmyz
Kde jej najdeme: ostrov Hauturu (Little Barier Island) u severovýchodního pobřeží Nového Zélandu
Maximální velikost: délka těla 8,5 cm; hmotnost 71 g
Kobylky z čeledi Anostostomatidae, které jsou rozšířené zejména na jižní polokouli, patří k největším zjevům mezi hmyzem vůbec. Bezkřídlé kobylky rodu Deinacrida jsou v anglosaském světě známé pod označením „obří wety“ („giant wetas”), patří k endemitům (organismus vyskytující se jen na omezeném místě) Nového Zélandu a jsou příkladem jevu známého jako „ostrovní gigantismus”.
Život osvobozený od tlaku predátorů umožnil během milionů let evoluce ostrovním formám vzrůst do velikostí, které by v místech se silnějším predačním tlakem nebyly možné.
3x těžší než myš
Druhy Deinacrida heteracantha se vyskytuje pouze na malém ostrůvku Hauturu. K rekordní zaznamenané váze mezi hmyzem, tedy hmotnosti 71 g (asi trojnásobek hmotnosti běžné myši domácí), dopomohla samičce tohoto druhu vajíčka, které nesla ve svém těle.
Bez tohoto „nákladu“ by vážila asi 1/5 této hmotnosti a v tabulkách by ji jistě předehnaly obří druhy brouků, například jihoamerické druhy nosorožíků či afričtí zlatohlávci goliáši.
4.Největší suchozemský členovec
Kdo: krab palmový (Birgus latro)
Systematické zařazení: desetinožci, korýši
Kde jej najdeme: ostrovy Indického oceánu, Velkých a Malých Sund, Melanésie a jižní Polynésie
Maximální velikost: délka těla 40 cm; hmotnost 4,1 kg
Jen letmý pohled na mapu rozšíření kraba palmového odhalí jednu zásadní charakteristiku jeho životního stylu. Jeho rozšíření totiž poměrně přesně kopíruje původní rozšíření kokosové palmy, jejíž čerstvé plody jsou hlavním zdrojem jeho potravy.
Nespecializuje se však výhradně na ně. Nepohrdne ani jiným ovocem, případně si zpestří jídelníček jinými druhy korýšů.
Rekordman souše
S největší zaznamenanou velikostí 40 cm a hmotností 4,1 kg je tento blízký příbuzný známých krabů poustevníčků zdaleka největším a nejtěžším suchozemským zástupcem členovců. Vědci mají dokonce za to, že dosáhl pravděpodobně velikostního limitu pro tvora s vnější kostrou, který může v dnešní atmosféře vůbec přežít.
5.Obr mezi pavouky
Kdo: maloočka (Heteropoda maxima)
Systematické zařazení: maloočkovití, pavoukovci
Kde jej najdeme: Laos
Velikost: rozpětí nohou až 30 cm; velikost těla 4,6 cm
Obří pavouk Heteropoda maxima byl pro vědu popsán až v roce 2001, a to podle exemplářů získaných z pralesů Laosu. O jeho životním stylu toho není příliš mnoho známo. Předpokládá se, že žije v jeskynních úkrytech.
Jelikož má však dobře zachované oči i pigmentaci, je pravděpodobné, že žije v blízkosti jejich ústí, kam ještě dopadá sluneční světlo.
Nováček mezi rekordmany
Před tím, než byl tento druh pavouka objeven, byl držitelem velikostního rekordu mezi pavouky jihoamerický sklípkan největší (Theraphosa blondi). Podle kritéria rozpětí nohou je tento sklípkan dnes druhým největším pavoukem světa.
Stále mu však náleží první místo v „disciplíně“ hmotnost. Dospělá samice může vážit až 170 g.
6.Podmořská obdoba pavouků
Kdo: nohatka (Colossendeis colossea)
Systematické zařazení: nohatky, klepítkatci
Kde jej najdeme: mělčí vody v prakticky všech oceánů
Velikost: rozpětí nohou až 30 cm
Prazvláštní mořští živočichové nohatky jistě nepatří k nějak zvlášť známým a ani oblíbeným skupinám živočichů. Na první pohled připomínají obří pavouky, jimž jsou také nejblíže příbuzné. Na 1300 doposud známých druhů žije výhradně v moři, kde se živí vysáváním těl přisedle žijících živočichů (např. korálů či sasanek). S tím jim napomáhá jejich nápadně dlouhý sací rypák (proboscis).
Nejnohatější tvor světa
Název nohatky nebyl pro třídu s latinským názvem Pycnogonida jistě zvolen náhodně. Enormně dlouhé nohy nesoucí drobounké tělíčko jsou jejich nejnápadnějším znakem. Tělíčko je dokonce tak drobné, že řada důležitých tělesných orgánů zevnitř zasahuje až do prvních článků nohou.
Největším ze všech nohatek je druh Colossendeis colossea, který se rozpětím nohou zhruba vyrovná největším pavoukům. Jeho subtilní tělíčko však s obřími pavouky srovnávat nelze.
7.Postrach pralesa
Kdo: stonoha obrovská (Scolopendra gigantea)
Systematické zařazení: stonožky, stonožkovci
Kde jej najdeme: západ Jižní Ameriky a část Karibiku
Velikost: délka až 30 cm
Zkušenost se stonožkami se v našich zeměpisných šířkách naštěstí omezuje na druhy, které nás nijak neohrožují svou velikostí ani jedem. Prázdninová cesta jen o trochu jižněji (např. do okolí Středozemního moře) však může neopatrného turistu vyvést z omylů o stonožčí neškodnosti.
Již zde se totiž můžeme setkat s některými zástupci rodu Scolopendra, který je znám pod přiléhavým českým názvem stonoha.
Na lovu obratlovců…
Za největší ze všech stonoh by však musel milovník kuriozit cestovat z naší střední Evropy podstatně dále. Druh Scolopendra gigantea je typickým obyvatelem vlhkých a teplých oblastí Jižní Ameriky, kde se krmí hmyzem či dokonce menšími obratlovci, jako jsou ptačí mláďata, drobní hlodavci či netopýři.
Jedná se nejen o druh největší, ale také o druh nejjedovatější. Síla jedu je taková, že by mu v jistých případech mohl podlehnout i člověk.
8. Tajemný „oživlý klacík“
Kdo: strašilka Chanova (Phobaeticus chani)
Systematické zařazení: strašilky, hmyz
Kde jej najdeme: Borneo
Velikost: délka těla 35,7 cm, délka včetně nohou 56,7 cm
Strašilka Chanova byla pro vědu popsána až v roce 2008. Za své jméno vděčí amatérskému malajskému přírodovědci Chan Cheb Lunovi. Díky němu se exempláře tohoto druhu dostaly do rukou britského specialisty na strašilky Philipa Bragga, který v nich rozpoznal nový druh.
Do dnešní doby je známo pouze 6 exemplářů tohoto druhu, všechny pocházejí z malajského státu Sabah na ostrově Borneo.
Nejdelší hmyz světa
Před zraky vědců chrání tuto strašilku jak dokonalé mimikry, tak její obliba života v korunách pralesních stromů. O životních zvycích tohoto tvora toho zatím stále víme velmi málo. To jediné, co se dá s jistotou říci, je „jen“ to, že je nejen nejdelší ze všech 3000 druhů strašilek, ale i nejdelším hmyzem na světě vůbec.
9. Největší brouk na světě
Kdo: titan obrovský (Titanus giganteus)
Systematické zařazení: brouci, hmyz
Kde jej najdeme: pralesní oblasti Jižní Ameriky (Brazílie, Bolívie, Ekvádor a další)
Velikost: až 16,7 cm
V žebříčku největších brouků světa má největší zastoupení jihoamerický kontinent. Ve skutečnosti nejde jen o největší brouky, ale o největší zástupce hmyzu vůbec. Největší obry mezi jihoamerickými brouky nacházíme zejména ve dvou čeledích, jejichž zástupci patří mezi velikostní rekordmany i v naší vlasti – mezi nosorožíky a tesaříky.
Fámy o obřích broucích
Tesařík druhu Titanus giganteus je tradičně považován za největšího brouka světa. A to i přes to, že údaje o jeho velikosti bývají často zkreslovány. I když se někdy v literatuře uvádí velikost až 22 cm, pravdou je, že největší spolehlivě změřený exemplář pocházející z Francouzské Guyany měřil 16,7 cm.
Tuto délku sice „trumfnou“ obří templáře nosorožíků Dynastes hercules, v rekordních tabulkách je však většinou stále dávána přednost tesaříkovi. Nosorožík totiž „dohání“ délku těla svými rohy – celková hmotnost je tak reálně podstatně menší.
10. Absolutní rekordman
Kdo: velekrab japonský (Macrocheira kaempferi)
Systematické zařazení: desetinožci, korýši
Kde jej najdeme: dno Tichého oceánu v okolí Japonska, hloubka 50–600 m
Velikost: rozpětí nohou až 380 cm; hmotnost až 19 kg
Velekrabi japonští jsou typickými obyvateli šelfového moře v okolí japonského souostroví, zejména moře jihovýchodně od ostrova Honšú. Běžně obývají spíše hlubší vody (do hloubky až 600 m). Na oceánském dně se krmí nejrůznějšími měkkýši, nepohrdnou však ani mrtvolami ryb či kytovců, které do hlubin „přicestují“ z oblastí v blízkosti vodní hladiny.
Nejdelší nohy
Samotné tělo velekraba japonského neměří více než 40 cm. Obra z něj však dělá délka jeho nohou, díky nimž na první pohled připomíná jakéhosi přerostlého sekáče. I když většina ulovených exemplářů nemá rozpětí nohou větší než 1,5 m, jsou známi i obří jedinci s rozpětím bezmála 4 metry!
S touto velikostí je velekrab bezkonkurenčně největším členovcem současného světa.