Ačkoliv se dřívější generace biologů poctivě snažily život na naší planetě zmapovat, ti současní stále objevují další a další. Tempo objevů je závratné – denně přibývá okolo 15 000 nováčků z všech možných skupin. 
Většinu z nich však tvoří tvorové drobní a nepříliš zajímaví. V nedávné době se však podařilo objevit řadu skutečných krasavců a rekordmanů!
V roce 1735 vyšla v Holandsku kniha, o níž lze bez nadsázky tvrdit, že po jejím vydání už nebyla věda o živé přírodě stejná jako před ním. Toto dílo neslo latinský název Systema Naturae (Systém přírody) a jeho autorem nebyl nikdo menší než švédský přírodovědec Carl Linné. Linné v něm poprvé systematicky popsal to, co většina přírodovědců před ním sice tušila, ale neuchopila s tak geniální jasnozřivostí a jednoduchostí. Podle něj se celý živý svět sestává z obrovské řady druhů organismů, které jsou si navzájem v různé míře příbuzné. Ačkoliv se od Linného dob naše představy o vzájemné příbuznosti organismů mnohokrát proměnily (a jistě ještě mnohokrát promění), základ zůstává stále stejný. Zatímco všechny ostatní vyšší jednotky (rod, čeleď, třída, kmen atd.) mohou být do značné míry umělé, jedna z nich odráží jev, o jehož skutečné existenci v přírodě naprosto nelze pochybovat. Tímto jevem je právě existence biologického druhu. 21. STOLETÍ vás vítá ve světě živočišných druhů, které biologové objevili teprve v nedávné době. Jedná se o takové novinky, že většinou ještě ani nemají oficiální český název.
1.Ryba “drákulovka” (Danionella dracula)
Do jaké skupiny patří: kaprovití, paprskoploutví (ryby)
Kde jej najdeme: jihovýchodní Asie, Myanmar (dříve Burma)
Čím je zvláštní: v horní čelisti má na rozdíl od všech svých příbuzných dva „zuby“
Rybka „drákulovka“ není velká a na první pohled příliš krásná či zajímavá. Je téměř průhledná a měří pouhých 17 milimetrů, patří tedy k vůbec nejmenším rybkám na světě. Není se také čemu divit, neboť je blízkou příbuznou drobounkých akvarijních rybek zebřiček. Pro vědu byla popsána až v letošním roce z tropické Barmy, v jejíchž sladkých vodách se živí larvami korýšů a drobnými vodními „červíky“. Řád máloostných ryb, mezi které patří nejen společně se zebřičkami, ale také s například společně s kapry, mřenkami či sekavci, má jednu zvláštnost. U této skupiny prakticky vymizely zuby. Kde se tedy vzaly dva nápadné „zuby“ v horní čelisti, které daly „drákulovkám“ jejich jméno? Když je vědci detailně zkoumali, přišli na to, že se vlastně o zuby vůbec nejedná. Namísto skutečných zubů samečkům těchto rybek vyčuhují z tlamy kostěné výběžky. Bojovní samečci se jimi rádi zastrašují během svých soubojů o teritoria.
2. Nejmenší had na světě (Leptotyphlops carlae)
Do jaké skupiny patří: slepanovití, plazi
Kde jej najdeme: ostrov Barbados
Čím je zvláštní: je to nejmenší známý druh hada na světě
Drobounký hádek z čeledi slepanovitých byl expedicí herpetologů, vedenou Blairem Hedgesem, objeven na karibském ostrově Barbados v roce 2008. Nejednalo se však o úplně první exempláře tohoto druhu, které dostali odborníci do rukou. Několik z nich už existovalo v depozitářích muzeí v Londýně a v Kalifornii, byly však mylně přisuzovány příbuznému druhu, který žije na ostrově Martinik. Jejich potravní specialitou jsou termiti, které spořádají tak, že je vysají a jejich prázdnou kutikulu poté odhodí. S největší naměřenou délkou 104 mm jsou zatím nejmenšími hady, které doposud věda zná. Herpetologové se domnívají, že svou velikostí v podstatě dosáhli nejmenší velikosti, která je hadům přístupná. Samice mohou totiž klást pouze jedno jediné vajíčko. Kdyby byli ještě menší, nedokázali by se už rozmnožovat vůbec.
3. Psychedelická žábovitá ryba (Histiophryne psychedelica)
Do jaké skupiny patří: ďasové, paprskoploutví (ryby)
Kde jej najdeme: ostrovy Ambon a Bali v Indonésii
Čím je zvláštní: přesto, že žije je nápadná a žije ve velmi probádaných místech, byla pro vědu popsána až v roce 2008
Čeleď ryb, mezi které nově objevená „psychedelická ryba“ patří, známe pod českým názvem rozedrancovití. Jejich anglický název „frogfish“, tedy „žábovité ryby“, je však mnohem výstižnější. Tyto pestré ryby, které žijí v mělkých mořích tropického pásu, jako by skutečně nenáviděly plavání. Po mořském dně se pohybují pomocí silných prsních ploutví, které užívají podobně jako nohy. Namísto plavání tedy spíše lezou podobně jako například naše žáby ropuchy. Druh Histiophryne psychedelica zašel však ve své nenávisti k plavání ze všech příbuzných nejdále. Zatímco se jeho příbuzní ještě na nějaké to vlnění těla zmohou, když jsou vyrušeni, tento druh prchá do bezpečí tak, že prudce smrští ploutve a vystříkne proud vody ze záhybu na zadní části těla. Namísto plavání pak po dně spíše poskakuje jako nějaký oživlý barevný míček.
4. Růžová kyanidová mnohonožka (Desmoxytes purpurosea)
Do jaké skupiny patří: mnohonožky, členovci
Kde jej najdeme: jihovýchodní Asie, Thajsko
Čím je zvláštní: je největší a nejbarevnější ze všech svých příbuzných
Tento druh tropické mnohonožky patří do čeledi Polydesmidae, jejíž členové se vyskytují zejména v v jihovýchodní Asii a v Austrálii. V anglicky psané literatuře jsou známé jako „dračí mnohonožky“ (dragon milipedes). Název odkazující k mocným pohádkovým bytostem jistě nebyl zvolen náhodou. Jejich nápadné zbarvení má funkci, kterou vědci nazývají aposematická. Svým nápadným vzhledem sdělují predátorům, že když si na nich budou chtít pochutnat, bude to pravděpodobně jejich poslední sousto. Tento druh skladuje na povrchu svého těla prudký jed kyanovodík, který vydává vůni, podobnu hořkým mandlím. Se svou délkou 3 cm je tento bizarní druh, který byl popsán v roce 2007, největším příslušníkem své čeledi.
5. Největší elektrický parejnok (Electrolux addisoni)
Do jaké skupiny patří: parejnokovití, paryby
Kde jej najdeme: západní část Indického oceánu
Čím je zvláštní: jedná se největší druh ze skupiny „elektrických“ rejnoků
Tento druh rejnoka (resp. parejnoka, abychom byli přesní) patří do řádu Torpediniformes, jehož zástupci jsou vybaveni jedinečnou schopností. Dokáží vyprodukovat elektrický výboj, který má u největších druhů náboj až 220 voltů. Této zbraně užívají jak k obraně, tak k omračování kořisti. První exempláře druhu Electrolux addisoni byly z mělkých vod okolo jižního pobřeží Jihoafrické republiky vyloveny již v roce 1984, vědecky byly však popsány až v roce 1984. Od ostatních příbuzných se liší výraznou hřbetní kresbou a také velikostí. Nejdelší změřený exemplář (samec) dosáhl délky 51,5 cm, což z něj dělá největšího zástupce celé skupiny.
6. Nosorožík Dim (Megaceras briansaltini)
Do jaké skupiny patří: nosorožíkovití, hmyz
Kde jej najdeme: Peru
Čím je zvláštní: ačkoliv je vědě znám teprve od roku 2008, je neuvěřitelně podobný brouku Dimovi z animovaného filmu Život brouka
Čeleď nosorožíkovitých brouků (Dynastidae) patří do blízkého příbuzenstva např. našich chroustů, chrobáků či zlatohlávků. Většina nosorožíků žije v tropických pralesech, u nás je jejím nejznámějším zástupcem nádherný nosorožík kapucínek (Oryctes nasicornis). Najdeme mezi nimi dokonce jedny z největších brouků na světě – velkou část tělesné délky však za ně obstarají jejich „rohy“. Tento duh je v pořadí 19. a posledním popsaným druhem z rodu Megaceras, jehož název znamená doslova „s obřím rohem“. Ke skutečným obrů však nepatří – jeho největší známý exemplář (samec) měřil „pouhých“ 34,5 mm. Zajímavostí je, že jeho podobnost s broukem Dimem z populárního filmu život brouka je tak veliká, že ji dokonce vědci zmínili přímo v článku, v němž nový druh popsali!
7. „Sloní rejsek“ (Rhynchocyon udzungwensis)
Do jaké skupiny patří: bércouni, savci
Kde jej najdeme: pohoří Udzungwa v Tanzánii
Čím je zvláštní: je to zdaleka největší druh svého řádu
Afričtí savci z řádu bércounů (Macroscelidea) na první pohled připomínají spíše myši či rejsky. Zatímco s hlodavci nejsou příbuzní vůbec, k hmyzožravcům, mezi které patří např. rejsci či krtci, mají už mnohem blíže. Tento druh, patří mezi svými příbuznými ke skutečným obrům. Dosahuje váhy okolo 0,7 kg a velikosti většího králíka. Pro jeho neobvyklou velikost si také získal přezdívku „sloní rejsek“. K jeho objevu došlo v jedné nejméně probádaných, zato druhově velmi bohatých oblastí – v pohoří Udzungwa, které se táhne z jižní Keni až do Tanzánie. Někteří autoři jej označují také za živou fosilii. Jeho nejbližší příbuzní totiž vymřeli asi před 23 miliony let.
8. „Slimák-duch“ (Selenochlamys ysbryda)
Do jaké skupiny patří: plicnatí, plži
Kde jej najdeme: Wales
Čím je zvláštní: jde o masožravý druh, jeho nejbližší příbuzní žijí až na Kavkaze
Zprávy o objevu nových druhů organismů přicházejí většinou z oblasti tropických pralesů. O tom, že tomu tak vždycky být nemusí, svědčí objev z roku 2008 z lesních oblastí jižního Walesu ve Velké Británii. Tamní vědci popsali druh plicnatého plže (slimáka), který ze svých úkrytů vylézá pouze v noci. Jako noční živočich nemá žádné nepřátele, kteří by se orientovali zrakem, a jeho barva je proto mléčně bílá. Angličané mu proto přezdívají „ghost slug“, tedy něco jako „slimák-duch“. Rozhodně však není žádným nenápadným drobečkem – dospělý slimák dosahuje velikosti okolo 7 cm. Na rozdíl od většiny slimáků, kteří svým ostrým jazykem strouhají zejména rostlinná pletiva, je tento druh striktním masožravcem. Zajímají je zejména žížaly a larvy nejrůznějšího hmyzu. Vzhledem k tomu, že jeho nejbližší příbuzní žijí až na Kavkaze, biologové přepokládají, že není na britských ostrovech původním druhem. Nejpravděpodobnější scénář je ten, že se tento druh vyvinul v některém z jeskynních systémů v kavkazské oblasti a do Británie se dostal společně s netopýřím guanem, které se odtud dováží jako hnojivo.
9. Kaloň „létající liška“ (Styloctenium mindorensis)
Do jaké skupiny patří: letouni, savci
Kde jej najdeme: filipínský ostrov Mindoro
Čím je zvláštní: jeho nejbližší příbuzný žije na indonéském ostrově Sulawesi, asi 1200 km od něj
Tento druh kaloně byl objeven na filipínském ostrově Mindoro až v roce 2008. Objev nového druhu vědce překvapil z několika důvodů. Jednak se jim nechtělo věřit, že takto velký a nápadný druh se mohl bedlivým očím zoologů tak dlouhou dobu skrývat. Další záhada okolo něj je však přeci jen závažnější. Jeho nejbližší příbuzný, kaloň Wallaceův (Styloctenium wallacei) žije až na vzdáleném Sulawesi, což si odborníci stále nedokáží nijak vysvětlit. „Létající liška“ je 74. druhem letounů, který se vyskytuje na Filipínách. Současně je také 26. z nich, který je filipínským endemitem, tedy vyskytuje se pouze na tomto místě a nikde jinde na světě.
10. Žába bez plic (Barbourula kalimantanensis)
Do jaké skupiny patří: kuňkovití, obojživelníci
Kde jej dnes najdeme: Borneo
Čím je zvláštní: je jediný druh žáby, kterému zcela chybí plíce
Všichni živočichové jsou naprosto závislí na přítomnosti kyslíku v organismu. Způsoby, jimiž kyslík vstřebávají z vnějšího prostředí, mohou být však velmi různorodé. Drtivá většina z nich však vsadila na zvláštní orgán, určený výhradně k tomuto účelu – plíce. Existují však dokonce i organismy, jimž příroda tuto evoluční vymoženost zase vzala a nechala je, aby si kyslík opatřovali pouze skrze pokožku. Některé z nich nalezneme ve třídě obojživelníků. Mezi takové patří někteří půdní červoři či celá čeleď mlokům podobných mločíků. V roce 1978 byla v pralesech Bornea objevena zvláštní, dříve neznámá žába. Na objev větších populací tohoto druhu museli však vědci čekat až do loňského roku. Když nově nalezené žáby podrobně prozkoumali, zjistili, že jim zcela chybějí plíce! Mezi žábami jde o jediný druh, u něhož je tato zvláštní vlastnost známa.
11. „Chobotnico-oliheň“ Mastigoteuthis
Do jaké skupiny patří: krakatice, hlavonožci
Kde jej najdeme: mořské hlubiny v okolí Havajského souostroví
Čím je zvláštní: na první pohled vypadá jako „kříženec“ chobotnice s olihní
Na konci léta roku 2007 došlo nedaleko Havajských ostrovů k podivuhodnému nálezu. Z hloubek okolo 900 metrů vytáhli vědci podivuhodné stvoření, které ze všeho nejvíce připomíná jakéhosi „křížence“ mezi dvěma základními tělesnými plány hlavonožců – chobotnicí a olihní. Díky svému podivnému utváření získalo toto stvoření rychle přezdívku „octosquid“, tedy „chobotnico-oliheň“. Tento název je sice skutečně nevědecký, vědci sami si však přesným taxonomickým zařazením tohoto tvora nejsou jisti. Zatím převažují názory, že se jedná o nový druh kalmára z rodu Mastigoteuthis, tedy přeci jen o oliheň.
12. Obří strašilka (Phobaeticus chani)
Do jaké skupiny patří: strašilky, hmyz
Kde jej najdeme: Borneo
Čím je zvláštní: největší druh hmyzu na světě
Tropický hmyz z řádu strašilek, které dobře zná řada našich teraristů, je tradičním lamačem velikostních rekordů. Na trůnu vyhrazeném pro největšího zástupce třídy hmyzu se postupně vystřídala již velká řádka jeho zástupců. Nápadně časté střídání na tomto postu má prostý důvod. Strašilky a pakobylky jsou totiž mistry v maskování a objevit je v tropickém pralese není snadné ani pro ty největší odborníky. Největší exempláře druhu Phobaeticus chani, který byl objeven v pralesech Bornea až v roce 2008, měřily úctyhodných 35,7 cm. Když se však do měření započítá i délka nohou, stoupne jeho velikost rázem na 56,7 cm. Tyto míry dělají z této strašilky největší známý hmyz na naší planetě.
