Vědci, zkoumající procesy v živé i neživé přírodě v dávné minulosti, musí velmi podrobně zkoumat jednotlivé vrstvičky hornin. Jsou-li vrstvy dobře zachované, dokáží v nich vědci číst podobně, jako kdyby obraceli zpět stolní kalendář.
Při průzkumu vrstev z druhohorní křídy roztroušených po celém světě se podařilo objevit mnoho nenápadných, ale velmi důležitých vrstviček tvořených dřevěným uhlím. Pro vědce to znamená jediné. Během křídy byl svět zachvacován častými požáry.
Z hlediska chemika není hoření ničím jiným, než velmi prudce probíhající oxidace nejrůznějších látek, při níž se uvolňuje velké množství energie. Každý, kdo se někdy pokoušel roztopit oheň v kamnech také dobře ví, že pro spuštění této reakce je přítomnost kyslíku limitujícím faktore:
proto musíme do rozhořívajícího se ohýnku foukat. Během křídy však nebylo nic takové třeba. Běžná úroveň koncentrace atmosférického kyslíku byla až o 21% vyšší, než je dnes. Jiskra z blesku či činnosti vulkánů se pak velmi podobala jiskře v sudu se střelným prachem.
Prof. Andrew C. Scott z Royal Holloway University v Londýně, který byl vedoucím srovnávacího projektu, upozorňuje, že objev jeho týmu výrazně proměňuje naše dosavadní představy o životě v posledním období druhohor: “Až do dnešní doby bral význam vlivu požárů na životní prostředí během křídy v úvahu jen málokdo. Požáry neničily jen vegetaci, ale urychlovaly též erozi půdy a stály u zrodu záplav, které následovaly po bouřích.” Život v tropickém ráji křídy tedy skutečně nebyl idylický.
