Podobnosti mezi tónem řeči při pronášení veselých a smutných zpráv a durovou a molovou stupnicí byly v posledních letech častým námětem psychologicko-neurologických studií. Souvislost mezi obojím, kterou potvrzuje i zdravý rozum, se má v dnešní době za poměrně jasně prokázanou.
Zbývala však ještě jedna a to velmi zajímavá a důležitá otázka. Jsou tyto paralely projevem univerzálních biologických kvalit člověka, nebo jsou spíše naučené a jako takové vázané na konkrétní kulturní okruh?
K rozhodnutí mezi oběma pohled bylo třeba provést srovnávací studii. Právě tohoto úkolu se chopil americko-singapurský tým neurologů.
Vědci porovnali nahrávky různých lidových písní s nahrávkami hlasů 20 různých osob z jižní Indie a ze Spojených států. Počítačová analýza kázala, že hudba je skutečně univerzální jazyk. Indické skladby, které se pro nezasvěceného posluchače zdají být od těch našich velmi odlišné a tudíž nepříliš čitelné, komunikují emoce stejným způsobem, jako např. americké country.