Rekreační cyklistika je v poslední době stále populárnějším sportem. A nejen to, mnozí lidé kolo používají i při cestě do práce. Samozřejmě že často používaný bicykl potřebuje pravidelnou údržbu, přinejmenším pravidelné dohušťování pneumatik.

Správně nafouknutá pneumatika je základ pro každou cyklistickou jízdu. Dnes existují plynové bombičky, které jsou schopny kolo nahustit. Mezi cyklisty však nejsou příliš oblíbené, protože plyn z nich často uniká, a tak se leckdo drží staré dobré pumpičky.

Nová technologie nazvaná Pump Tire by však tento stav mohla změnit – vyznavači jízdních kol by se o duše svých miláčků nemuseli starat vůbec, pneumatika by se totiž mohla naplnit sama.

Chytrý ventilek

Podobně jako se automobilová baterie dobíjí při jízdě, i cyklistická duše by byla dofukována ve chvílích, kdy jezdec šlape do pedálů. K pneumatice je totiž po její straně připevněna pružná hadička, která je při jízdě vozovkou či stezkou stlačována. Přitom tak dodává vzduch do útrob duše.

Tajemství celé technologie se skrývá mezi onou hadičkou a vnitřkem pneumatiky. Zde totiž kraluje malý ventilek, který kontroluje stav vzduchu uvnitř kola. Jakmile zjistí, že je tam vzduchu málo, začne fungovat jako automatická hustilka.

Dopumpuje potřebný vzduch, a jakmile je tlak správný, může si na chvíli odpočinout. Senzor, jenž je součástí ventilku, zahlásí, že vše je o.k., a plyn se přestane dohušťovat.

Pro profíky i amatéry

Cyklisté si však ještě nějakou dobu budou muset vystačit se svými pumpičkami. Nová technologie je zatím ve stadiu vývoje a na světě je pouze jediný prototyp. Pro celý systém se hledá ten nejvhodnější materiál.

Nicméně užitek z nového vynálezu by mohli mít jak cyklističtí profesionálové, tak i ti, kteří na kole nehoní rekordy a mají raději klidnou jízdu. Pro jezdce schopné došplhat třeba na vrchol Pyrenejí jsou vyvíjeny tvrdší gumy, v nichž vládne tlak až 100 PSI (zhruba 7 atmosfér).

Rekreačním cyklistům by pak měl stačit tlak kolem 60 PSI (zhruba čtyři atmosféry).

Kde se vzal bicykl?

*Prapůvod bicyklu musíme hledat v roce 1813, kdy Němec Karl Friedrich Drais (1785–1851) představil světu zvláštní stroj.

*Skládal se ze dvou kol seřazených za sebou, člověk na něm seděl obkročmo a při jízdě se odrážel nohama od země.

*Neobvyklý dopravní prostředek získal jméno po svém vynálezci – drezína.

*Téměř půl století se milovníci tohoto prostředku, svým okolím často považovaní za podivíny, odráželi od země.

*Až Francouz Pierre Michaux (1813–1883) přišel s nápadem, jak jízdu ulehčit.

*Na osu předního kola umístil šlapky a jeho velociped se tak stal skutečným mechanickým strojem. Řevniví Angličané velocipedu přezdívali kostitřas.

*Vzhledem k tomu, že šlapky byly umístěny na ose předního kola, vnímavé hlavy si všimly, že čím je přední kolo větší, tím je stroj rychlejší.

*Tak vznikla tzv. vysoká kola. Byla však přece jen nepraktická. Ono neustále padat z výšky není nic příjemného.

*V roce 1885 se objevuje kolo, které už připomíná současné bicykly. Nese název Rover Safety, obě kola má stejná, je vybaven převody a dokonce i pneumatikami.

*Začátkem 20. století už takový bicykl vládne světu.