Specialisté nazývaní „lovci genů“ v Americkém národním ústavu zdraví nyní identifikovali vzácný gen pro Parkinsonovu chorobu. Tento převratný objev může znamenat nový způsob léčení zákeřného, dosud nevyléčitelného postižení, které v mozku s gustem požírá nervové buňky.

Za jakýsi pohádkový kouzelný proutek při budoucím léčení závažných onemocnění odborníci pokládají vhodné kmenové buňky. Stávají se nadějí i při náhradě postižených nervových buněk (neuronů).

Přední místo ve studiu kmenových buněk mají ve světě i čeští vědci v čele s ředitelkou Ústavu experimentální medicíny AV ČR, prof. MUDr. Evou Sykovou, DrSc.

„Tato myšlenka je nejlépe propracována pro Parkinsonovu chorobu, kdy byly již buňky embryonální úspěšně využity u několika stovek pacientů. Povzbudivé experimenty totiž ukazují, že kmenové buňky fetálního mozku mohou být použity k náhradě některých mozkových funkcí u nemocných s Parkinsonovou chorobou,“ popisuje Eva Syková princip léčby.

5 % pacientů je pod 40 let

Podle nejnovějších odhadů Parkinsonovou chorobou trpí na světě přes 6 000 000 lidí. V ČR sužuje až 15 000 pacientů. Na rozdíl od tzv. civilizačních nemocí však nerozlišuje vysoce průmyslové a naopak zemědělské či rozvojové země.

Větší riziko přepadení „parkinsonem“ mají osoby nad 50 let, o trochu více muži. Ovšem až 5 % nemocných tvoří lidé mladší 40 let. Budoucí výskyt utrpení nelze přesně předpovědět – i světoznámí experti kroutí hlavou.

Tu však nedávají bezmocně na „špalek vědy“. O „parkinsonovi“ toho vědí stále více, a to i díky moderním zařízením: EEG (elektroencefalograf), CT (počítačová tomografie) mozku či MMR (nukleární magnetické rezonance).

Bojíte se „parkinsona“?

První obtíže pacientů, které postihla Parkinsonova nemoc, jsou obvykle necharakteristické: bolesti ramen a zad, pocity tíže končetin, ztráty výkonnosti, poruchy spánku, zácpa, tichost a monotónnost hlasu, zhoršení písma, stav deprese, snížení sexuální výkonnosti apod.

To však neznamená, že výskyt těchto příznaků automaticky znamená, že se stáváte novou obětí nevyléčitelné choroby. Musíme vzít v úvahu, že podobné symptomy doprovázejí i mnoho jiných onemocnění, někdy až banálních.

Teprve později (až po řadě měsíců) se objevují čtyři typické a základní příznaky nemoci:

třes (tremor), svalová ztuhlost (rigidita), celková zpomalenost a chudost pohybů (bradykineze, akineze, hypokineze) a poruchy stoje a chůze.

„Všechny čtyři příznaky se však nemusejí objevovat najednou u každého nemocného. Dokonce i v průběhu onemocnění u jedné osoby se může charakter a míra obtíží měnit. A to jak podle účinnosti léčby, tak i podle rozvoje nemoci.

Vedle uvedených základních příznaků se často objevují rovněž poruchy vegetativního nervstva a problémy psychické, třeba deprese,“ konstatuje doc. MUDr. Jana Rotha, CSc., z 1. neurologické kliniky 1. LF UK v Praze.

Hlavní je dopamin

Parkinsonova choroba se prezentuje jako nejobvyklejší degenerativní onemocnění nervového systému. Jeho podstatu (nikoli příčiny!) se podařilo odkrýt až ve 2. polovině 20. století, kdy vědci objevili chemické látky odpovídající za přenos vzruchů v mozku (neurotransmitery).

Nemoc vede k poškození a zániku buněk v oblasti mozku zvané substantia nigra (černá substance, černé jádro). Je součástí tzv. bazálních ganglií – oblastí šedé hmoty mozkové, odpovědných za koordinaci pohybů.

Za normálních okolností zde vzniká jeden z neurotransmiterů – dopamin. K projevům choroby dojde v okamžiku, kdy je poškozeno nebo zničeno více než 60 % buněk. Přestávají totiž dopamin produkovat.

Postižený se často mění v lidskou trosku

V důsledku toho vznikají problémy při přenosu povelů z mozku ke svalům. Nedostatek dopaminu je příčinou progresivní ztuhlosti, třesu a ztráty svalové koordinace, které jsou pro tuto chorobu typické.

Tím však škála symptomů nekončí – je mnohem širší. K dalším příznakům „parkinsona“ patří třes nebo chvění končetin a svalová ztuhlost, pomalá až šouravá chůze, slintání, řídké mrkání, potíže s polykáním a mluvením, inkontinence moči a zácpa, úzkostné stavy, deprese, někdy zmatenost a ztráta paměti.

To však neznamená, že pokud někdo má některé z těchto postižení (třes, šouravou schůzi apod.), že už ho uchvátila do své moci Parkinsonova nemoc.

Proč „parkinson“ požírá buňky?

Důvodem zániku buněk bude pravděpodobně kombinace několika různých faktorů. Ze vzniku choroby badatelé obviňují některé látky z vnějšího prostředí, které mohou být pro mozek toxické. Předpokládá se, že jsou součástí průmyslových zplodin, umělých hnojiv, herbicidů, pesticidů.

V malém počtu onemocnění mohou být původcem virové mozkové infekce, antipsychotické léky či některé toxiny. Nejnovější výzkumy ukazují, že spouštěčem mohu být i drogy (zejména heroin). Mikrotraumata v oblasti hlavy (opakované údery, zhmoždění – např. při boxu) vyvolávají rovněž neurologická onemocnění.

Možná bez viny nejsou ani samotné mozkové buňky. U některých lidí totiž hromadí produkty svého metabolismu, a tím samy sebe „otravují“. Přesnou příčinu zániku buněk a úbytku dopaminu však dosud neznáme!

Zpočátku pouštěli žilou a pálili železem

Anglický lékař Parkinson, (viz box), po kterém nemoc zdědila pojmenování, o příčinách vzniku příliš nevěděl. Domníval se, že za ním stojí poškození míchy.

Od toho se odvíjely i tehdejší způsoby léčby. Základem bylo pouštění žilou v oblasti krku a přikládání baněk. V těžkých případech se doporučovalo též použití rozpáleného železa.

Od 19. století se objevily pokusy ovlivnit příznaky choroby pomocí přípravků rostlinného původu – např. z rulíku zlomocného, který je ve větší míře až smrtelně jedovatý. To však příliš nepomáhalo!

Prvními uměle vyrobenými léky se stala tzv. anticholinergika. Působila především proti třesu, měla však mnoho škodlivých vedlejších účinků. První takový preparát se vyráběl od roku 1946.

Cennou informaci odměnili Nobelovou cenou

Průlom do poznání, a tak i do léčby přinesl rok 1958. Slavný švédsky farmakolog a chemik Arvid Carlsson (*1923) objevil, že v oblasti mozku, zvané bazální ganglia, se vyskytuje ve velkém množství chemická látka dopamin. Za to v roce 2000 získal Nobelovu cenu.

Díky tomuto poznání bylo o dva roky později zřejmé, že Parkinsonovu nemoc způsobuje nedostatečné množství dopaminu v černém jádru.

Levodopa stabilizuje dopamin

V roce 1961 vědci v Montrealu poprvé do boje s Parkinsonem zapojili medikament levodopa (L-dihydroxy-fenylalanin). Jde o základní výrobní kámen pro tvorbu dopaminu v mozku.

Je nejfrekventovanějším a nejúčinnějším léčivem. Aminokyselina, podobná základním stavebním jednotkám bílkovin, se vstřebává z tenkého střeva do krevního oběhu a pak přestupuje rozhraním mezi krevním oběhem a mozkovou tkání.

Až v mozku se aminokyselina mění na dopamin. Při léčbě levodopou dochází ke stabilizaci dopaminu v černé substanci a bazálních gangliích přibližně na normální hodnoty, čímž dochází ke zmírnění projevů nemoci.

Na léčbu reaguje většina (asi 75 % pacientů) příznivě. Zlepšuje se psychika, mají větší zájem o okolí.

Za všechno se platí!

Bohužel, čím déle léčba trvá, tím se snižuje účinnost léku. Vrací se snížení pohyblivosti, ztuhlosti a třesu. Nejčastější kontradikcí (vedlejším účinkem) je, při dlouhodobém používání, zvracení.

Zvýšené množství dopaminu v periferní krevní cirkulaci způsobuje i mnoho kardiovaskulárních poruch (mj. vznik vysokého krevního tlaku a různých typů arytmií). Objevují se rovněž psychické poruchy (euforie, neklid, deprese, hypersexualita, halucinace, nechutenství, u většiny pacientů zácpa.

Všechny léky pro léčbu Parkinsonovy choroby mají vedlejší účinky, které jsou různé u různých pacientů. Některé téměř nepostihují, jiní však reagují velmi citlivě.

Vrtají díru do hlavy

Pokud uvedená léčba připomíná perspektivy tajícího sněhuláka v jarním slunci, přichází chirurgická operace. Má šanci jen u pacientů se závažným či rychle se zhoršujícím vývojem choroby. Vždyť invazivní zákrok může mít velké důsledky, protože poškození či zničení nervových buněk je trvalé.

Část postižené nervové tkáně se ničí operačním výkonem zvaným pallidotomie. Při ní se do lebky provrtá malinký otvor, kterým se dovnitř zavede elektrická sonda. S její pomocí operatér likviduje malou část nervové tkáně nazývané bledé jádro (globus pallidus).

Právě o něm se většina odborníků domnívá, že je při Parkinsonovi nadměrně aktivní.

Nejnovější, relativně nejšetrnější, metodou je stimulace mozku (DBS = Deep Brain Stimulation). Při ní se do již zmíněné části mozku globus pallidus nebo do subthalamického jádra implantuje velmi tenká elektroda.

Ta vysílá slabé elektrické impulsy (obdoba kardiostimulátoru), které dráždí a povzbuzují mozek a blokují nervové signály způsobující příznaky této choroby. Tím zlepšují motorické funkce.

Hrozí nemoc více přemýšlivcům?

Někteří odborníci tvrdí, že „parkinson“ se zaměřuje zvláště na osoby tzv. akurátní, které mají velkou zodpovědnost, takže musí stále hodně přemýšlet.

Názorným příkladem jsou vrcholoví manažeři. Jiné zkušenosti takové hypotézy vyvracejí argumentem, že Parkinsona mají třeba i pracovníci v pásové výrobě, kde se mozek tolik nevyužívá.

Dokonce se nyní objevila hypotéza, že ten, kdo mozek používá stále velmi aktivně, působí preventivně proti vzniku choroby. Odborníci doporučují udržovat mozek v činnosti novými zájmy a úkoly. Každodenní mentální cvičení může zmírňovat příznaky onemocnění.

Parkinson rád kamarádí s „alzheimerem“

Projevem poruchy hybnosti je i tzv. parkinsonský třes. Je to zvláštní jev, kdy se postiženému třesou ruce v klidu. Při cíleném pohybu kupodivu třes vymizí. Příklad: Nemocný sedí u stolu a třesou se mu ruce.

Když však sáhne po lžíci a začne jíst, třesot vymizí. Třes mizí i ve spánku! Intelekt a paměť nemocného bývají normální.

Parkinsonova choroba se však často vyskytuje spolu s Alzheimerovou nemocí a v takovém případě dojde i k postižení paměti a intelektu nemocného.

Připomíná to detektivku

Parkinsonova nemoc sama o sobě člověka neusmrtí, ale neléčená může život podstatně zkrátit. Navíc málo se pohybující postaršímu parkinsonikovi hrozí ve zvýšené míře zápal plic, a tak mnohdy dokonce smrt.

Průběh choroby je však velice individuální a závisí na mnoha faktorech. Mnohé z nich lékaři vůbec neznají, nebo jsou teprve na počátku jejich rozluštění. Zatím toto pomalu postupující mozkové onemocnění neumíme vyléčit, ale nové pokroky v léčení dokážou potlačit, či aspoň omezit příznaky nemoci, a to i dlouhodobě. Tak mohou zlepšit kvalitu života postižených.

Více se dozvíte:

J. Roth, M.Sekyrová, E, Růžička: Parkinsonova nemoc, MAXDORF, 2009

https://Parkinsonova-choroba.cz

Proč se tak jmenuje?

*Onemocnění poprvé odborně popsal anglický lékař (chirurg), geolog a paleontolog James Parkinson (1755–1824) v roce 1817.

*Tehdy vydal útlou knížku, kdy nemoc označoval za „třaslavou obrnu“.

*Onemocnění krátce po Parkinsonovi pozorovali u svých pacientů i další lékaři. Dostalo pojmenování na počest svého objevitele.

*S největší pravděpodobností se však jedná o mnohem starší poruchu.

*S náznaky choroby, nápadně podobné Parkinsonově, se lze setkat už v pracích starověkého lékaře Galéna (129 – 200), nebo takové renesanční osobnosti, jakou byl Leonardo da Vinci (1452–1514).

*Nověji se dokonce zjistilo, že podobné příznaky líčily už staroindických eposy.

*Parkinson však byl nepochybně prvním, kdo onemocnění přesně zaznamenal.

Konopí dostane zelenou od roku 2012

Nemocní pro potlačení bolesti anebo pacienti s poruchami činnosti centrálního nervového systému využívají konopí, což je však u nás zatím zakázáno. Při neoficiální anketě parkinsoniků-ilegálních uživatelů zmírnění třesu díky konopí oznámilo 30,6 % pacientů a uvolnění svalové ztuhlosti 37,6 %.

Dokonce 44,7 % nemocných uvedlo, že marihuana odstranila zpomalení pohybu a 14,1 % zúčastněných hlásilo odstranění či zmírnění mimovolných pohybů. U nás by měly být oficiálně od roku 2012 povoleny medikamenty z konopí.

Sláva nepřináší imunitu

Parkinsonova choroba přinesla utrpení i mnoha všeobecně známým osobnostem: Byli to mj. papež Jan Pavel II., Adolf Hitler, Salvador Dalí, boxer Muhammad Ali (vlastním jménem Cassius Clay), Fidel Castro., dramatik Eugene O’Neill, evangelista Billy Graham, zpěvák Johny Cash, čínští politici, Teng Siao-pching a Mao Ce-tung a mnoho herců – např. Michael J. Fox, Terry Thomas, Deborah Kerr, Kenneth More….

Pomáhá i příroda

*Mnohé osvědčené umělé medikamenty mají negativní vedlejší účinky – i na psychiku uživatele (neklid, deprese či naopak euforie atd.).

*Existují však přirozené látky, které mohou zvýšit produkci chybějícího dopaminu či posilovat mozkovou tkáň. Tak lze vyrovnávat rovnováhu chemických látek, které se účastní nervových funkcí.

*Dopamin pomáhá produkovat např. vitamin B6, který obsahují mj. brambory, banány, ryby, drůbež, avokádo

*Pozor: vitamin B6 může nepříznivě reagovat s klasickými léky na Parkinsonovu chorobu!

*Koenzym Q10, vitamin E a vitamin C jsou antioxidanty, které pomáhají chránit buňky včetně buněk produkujících dopamin.