200 fotbalových hřišť zabere už pořádné místo. A přesně takovou rozlohu zaujímá solární elektrárna Lieberose, kterou si naši němečtí sousedé postavili v Braniborsku nedaleko Chotěbuzi. V časech, kdy ještě existovala bývalá Německá demokratická republika, se zde nacházel vojenský výcvikový prostor sovětské okupační armády. Nyní má toto místo poněkud zajímavější a užitečnější využití.
Německá solární elektrárna se tak svou velikostí zařazuje na druhé místo na světě ve své kategorii. Rozsáhlejší je již jen elektrárna v Mohavské poušti – Solar Energy Generating Systems, ale brzy budou přibývat další. Vždyť jen 40 metrů čtverečních solárních panelů dokáže celý rok zásobovat energií a teplem čtyřčlennou rodinu.
Elektřina pro 15 000 domácností
Životnost elektrárny je odhadována na dvacet let a elektrickou energii z ní bude čerpat na 15 000 domácností. Není to nijak závratné číslo, jaderná elektrárna v německém Biblis obhospodaří 6,5 milionu domácností. Ale i tak je patrné, že sluneční energie může mít svou budoucnost.
Leckdo může namítnout, že solární elektrárny se tváří jako ekologické, ale přitom zabírají v přírodě veliké plochy. Proto se obvykle staví třeba v pouštích, kde původní biotopy příliš neohrožují a kde je navíc intenzita slunečního záření vyšší. Ale i braniborská elektrárna má své důvody, aby vznikla zrovna tam, kde vznikla. Sovětští vojáci tento prostor zamořili ropnými látkami a různými dalšími chemikáliemi takovým způsobem, že jeho rekultivace je otázkou mnoha dalších desetiletí.
560 000 solárních panelů
Proto podle projektů a plánů nebude na tomto místě stát solární elektrárna navěky. Po dvaceti letech se sem opět navrátí vegetace. Solární elektrárna zároveň výrazně ušetří čistotu ovzduší, protože klasická tepelná elektrárna by při stejném objemu výroby elektřiny do ovzduší vypustila 35 000 oxidu uhličitého.
Solární panely dodala americká společnost First Solar. Jsou tenkovrstvé a dohromady jich je 560 000. Pro německou ekonomiku bylo jistě zajímavé, že nebyly vyráběny za oceánem, ale ve Frankfurtu nad Odrou. „U nových energií ještě koláč není rozdělen. Východní Německo se v této oblasti stává předním jezdcem,“ podotkl v této souvislosti spolkový ministr výstavby Wolfgang Tiefensee. Pravdou ovšem je, že vedoucí úlohu v získávání energie ze slunce a ve výrobě solárních zařízení pomalu, ale jistě získává Čína, zejména kvůli nízkým nákladům.
Slunci vstříc
Ostatně Němci to s výrobou elektřiny pomocí slunce zřejmě myslí vážně. Fungují zde téměř 2 miliony solárních zařízení a v platnost vstoupil 1. 8. 2004 i zákon, který zavazuje poskytovatele elektrické energie odebírat proud ze slunečních elektráren a po dobu 20 let jej prodávat bez změny na ceně.
Sluneční energie je však i v Německu stále marginálním zdrojem, na celkové spotřebě proudu se podílí necelým jedním procentem. Předčí ji i vítr nebo biomasa. Celková kapacita elektrárny v Lieberose je 53 000 kw. Náklady na její výstavbu dosáhly v přepočtu čtyř miliard korun. Na investicích se velmi významně podílel i soukromý sektor.Solární silnice
Americká společnost Solar Roadways se snaží, jak už napovídá její název, zapojit slunce do silniční dopravy. Její zakladatel Scott Brusaw má vizi, podle které by USA byly protkány sítí solárních silnic. A taková silnice by uměla leccos – sama měnit své označení, upozorňovat řidiče na nebezpečí nebo se sama osvětlit. V zimních měsících by se na takové vozovce sníh neudržel. Americké ministerstvo dopravy již uvolnilo prostředky na výzkum. Zatím je především nutné skloubit vlastnosti asfaltu a solárního panelu. Varující je rovněž odhadovaná cena – pouhý metr čtvereční takové silnice může vyjít až na 90 000 dolarů.
Největší solární elektrárna budoucnosti bude stát v Číně
Pokud vše půjde podle plánu, stane se rok 2019 zásadním mezníkem v dějinách solární energetiky. V té době by totiž v Číně měla být hotova gigantická fotovoltaická elektrárna, která by měla mít výkon dvou gigawattů. Celý komplex má být tak velký, že by se do něj vešlo celé Ústí nad Labem. Elektrárna má vyrůst v čínských pouštních oblastech a po svém spuštění by měla zásobovat až tři miliony domů. Polovodičové sluneční články, které mají umožnit dosažení tohoto velkolepého cíle, jsou založeny na bázi teluridu kadmia. Kontrakt o stavbě podepsala čínská vláda s americkou společností First Solar. Celková cena této velkolepé stavby se v současnosti odhaduje na pět miliard dolarů.
Solární energie u nás doma
Využití fotovoltaických panelů v ČR zažívá nebývalý boom. Celkový výkon českých solárních elektráren činí 80Mw. Solární elektrárny vyrůstají jako houby po dešti, a to i přesto, že naše podmínky, co se týká intenzity slunečního svitu, nejsou ani zdaleka ideální. Energie ze slunce je sice drahá na počáteční investici, ale ta se velmi rychle se vrací díky tomu, že přebytečnou energii lze prodávat za výhodnou cenu do energetické soustavy. A na kolik to přijde? Ideální je vybudovat malou solární elektrárnu o výkonu 5 kW, která se vejde na střechu domu. To bohatě postačí na zásobování rodinného domu energií. Solární panely o tomto výkonu přijdou zhruba na 320 000 korun a zaberou plochu 36 m2. Ročně vám tyto panely vyrobí na 5000 kW elektřiny v ceně 65 000 korun. Návratnost investice je tedy pět let. To už stojí za úvahu
Jak se člověk učil využívat slunce
4,5 miliardy let př. n. l. – První paprsky dopadají na zatím tmavou a studenou zem. Jsou hybnou silou fotosyntézy a života.
7. století př. n. l. – V Asýrii se k rozdělání ohně začíná používat soustředění slunečních paprsků skrz broušené krystalické čočky.
4. století př. n. l. – Řekové používají sluneční hodiny.
1. století n. l. – Italský dějepisec Plinius Mladší (!!!!!) staví ze sklenic pasivní slunečný dům. Tato technologie mu umožňuje mít v interiéru domu stálou teplotu.
14. století – Národy indiánských kultur obývaly stavení, která byla orientována čelní stěnou na jih, na kterou dopadalo zimní slunce. Zdi byly z kamene a ze sušených cihel.
1556 – Německý učitel a básník Georg Fabricius při pokusech s chloridem stříbrným zjistil, že sluneční svit může vyvolávat chemické reakce.
18. století – Francouzský chemik Antoine Lavoisier staví sluneční pec pro roztavení platiny.
1727 – Isaac Newton vysvětluje rozklad slunečního světla.
19. století – V Evropě se objevují první skleníky.
1827 – V Chile byla sluneční energie použita k získávání pitné vody destilací slané vody. S denní produkcí okolo 23 tun pitné vody za den zůstalo toto ojedinělé zařízení v provozu 40 let.
1884 – Francouzský vědec August Mouchot sestrojil parní stroj na bázi solární energie.
1908 – Americká společnost Carnegie Steel představila sluneční kolektor, vhodný pro umístění na domy.
1941 – Ve státě Florida jsou zprovozněny solární ohřívače vody.
1950 – Architekt Frank Bridgers projektuje kancelářskou budovu, která je vyhřívána sluneční energií. Je to první budova, která využívá slunečního záření.
1958 – Solární články jsou využívány při kosmickém výzkumu.