Na rozdíl od Země má Jupiter polární záře v oblasti obou pólů prakticky neustále – jen drobně kolísá jejich intenzita. Vědci již dlouho věděli, že za tyto konstantní záře může jeho měsíc Io, který každou sekundu chrlí tunu síry.
Drobné fluktuace intenzity však stále přičítali kolísavé aktivitě Slunce. K rozhodnutí mezi oběma variantami bylo zapotřebí delšího každodenního pozorování, které by přineslo reprezentativní soubor dat k porovnání se záznamy sluneční aktivity.
Tato data získal astrofyzik Bertrand Bonfold z univerzity v belgickém Liège a jeho kolegové díky pětiměsíčnímu pozorování prostřednictvím Hubbleova teleskopu.
Analýza skvělého datového souboru ukázala, že Io má na Jupitera větší vliv, než se dříve předpokládalo. Vliv Slunce však také nelze vyloučit. Vědci se proto již těší na data, která získají od sondy Juno. Ta by měla k Jupiteru dorazit v roce 2016.