Vědci z moravských pracovišť prokázali, že netopýři u nás trpí syndromem bílého nosu ‒ plísňovým onemocněním, které v Severní Americe ohrožuje ekosystém. V Česku i v dalších oblastech Evropy však netopýři s tímto syndromem umírají jen velice zřídka a onemocnění dosud nezpůsobilo pokles množství jejich populací.

Odhalení příčiny „evropské imunity“ by mohlo severoamerické netopýry zachránit a odvrátit i narušení biologické rovnováhy v této části světa.

Nové poznatky o zvláštní odolnosti evropských netopýrů se syndromem bílého nosu publikoval letos v lednu mezinárodní tým badatelů v Journal of Wildlife Diseases ‒ prestižním mezinárodním odborném časopisu, jenž zveřejňuje výsledky původního výzkumu o nemocech, environmentálních kontaminacích a dalších faktorech ovlivňujících zdraví divokých zvířat.

„Už několik let víme, že se v Evropě vyskytuje plíseň Geomyces destructans, která v Severní Americe způsobuje syndrom bílého nosu. Ale až teď se nám podařilo jednoznačně diagnostikovat i samo onemocnění na evropských netopýrech,“ říká spoluautorka článku Mgr.

Natália Martínková, Ph.D., z Ústavu biologie obratlovců Akademie věd ČR a Institutu biostatistiky a analýz Masarykovy univerzity v Brně. Tým jejích spolupracovníků našel v Moravském krasu i mrtvé netopýry velké (Myotis myotis) s ranými stadii syndromu bílého nosu.

Každoroční monitoring populací netopýrů, který provádí Česká společnost pro ochranu netopýrů, ale nevykazuje výrazný pokles množství těchto jedinečných létajících savců.

V Severní Americe se syndrom bílého nosu poprvé objevil v roce 2006 na severovýchodě USA. Od té doby se šíří do dalších oblastí, kde několik postižených druhů netopýrů masivně hyne. V Evropě byl první pozitivní nález geomykózy zaznamenán v roce 2008 v Německu, ale podle historických fotografií se plesniví netopýři ojediněle objevovali zřejmě již před desítkami let.

Ani za tři roky od prvního důkazu z Evropy se však nenašly masivní úhyny netopýrů na zimovištích či zvýšená úmrtnost jinde. Tento rozdíl v přežívání se připisoval tomu, že netopýři jsou v Evropě nákaze přizpůsobeni a syndrom bílého nosu se u nich nerozvine.

Patologická vyšetření, která provedl prof. MVDr. Jiří Pikula, Ph.D., se spolupracovníky z Veterinární a farmaceutické univerzity v Brně, ale prokázala, že evropští netopýři mají stejné změny na kůži, podle nichž se syndrom bílého nosu v Severní Americe diagnostikuje. Plíseň prorůstá přes vrstvy kůže a na povrchu pokožky tvoří husté shluky spor.

„Naší úlohou je nyní zjistit, proč netopýři v Evropě přežívají se syndromem bílého nosu lépe než netopýři v Severní Americe. Takové informace by měly pomoci navrhnout způsob řešení ekologické katastrofy v Severní Americe,“ vysvětluje Natália Martínková, která je také autorkou fotografie plísně Geomyces destructans, jež  syndrom bílého nosu způsobuje.

– tz AV ČR –