Při lovu omotá had svou kořist a uškrtí ji. Sevření po chvíli povolí a mrtvolu pozře, známý to jev. Vědce ovšem zajímalo, jak had přesně pozná, že už je  oběť udušená. Jak na to? Vědci museli nejprve hada přelstít – mrtvým potkanům totiž vědci všili vedle srdce jakýsi měchýř, do nějž vpouštěli a zase vypouštěli vodu.

Rytmické pumpování totiž nahradilo bušení srdce. Vědci také nepodcenili teplotu těla a ohřáli potkany na 38oC. Poté na ně vypustili hroznýše.

Ačkoliv volně žijící hadi mají silnější stisk, než hroznýši chovaní v zajetí, oba typy hadů zastavili svůj tlak  okamžitě po té, co falešnému potkanovi dobilo srdce. Vědci nyní vymýšlí, jak hroznýši tuto schopnost získali.

Spekuluje se, že tuto citlivost získali hadi v průběhu evoluce, když lovili studenokrevné živočichy, kteří mohli přežít hodiny na řídkém vzduchu. Podle vědců senzitivnost vznikla kvůli jistotě smrti – to, že se kořist přestala hýbat neznamenalo, že je mrtvá.

Citlivost tak šetří hadovi energii – při sevření jí vydá had 7x více, než v čase odpočinku.