Hustota folikulů, z nichž vyrůstá náš tělní pokryv, není kupodivu nějak výrazně menší, než je tomu u našich nejbližších příbuzných: šimpanzů. To, co nás dělá mnohem více „nahými“, než jsou oni, je mnohem menší tloušťka našich chlupů.
Proč se však mělo naše tělo s tvorbou tak „zbytečných“ věcí vůbec namáhat? Parazitologové Michael Siva-Jothy a Isabelle Deanová z univerzity v britském Sheffieldu přišli nedávno s jednoduchým vysvětlením.
Chlupy a vlasy slouží našemu mozku jako zdroj informací o tom, že se nás chystá napadnout nějaký nepříjemný krvesajný parazit. Díky chlupům nevítaného vetřelce nejen lépe ucítíme, ale také mu zvýšíme dobu, po kterou bude muset hledat místo příhodné k přisátí.
Další doba však hraje do rukou nám. V tomto případě do rukou skutečně doslova!