Velká část živočichů a rostlin má v sobě zabudované jakési „vnitřní hodiny“, takzvané cirkadiánní rytmy. Tato vnitřní nastavení, která jsou regulována řadou hormonálních procesů, se však musí i „seřizovat“ podle toho, zda je venku den či noc. Jak to ale dělají zvířata, která žijí v polárních oblastech, kde se den a noc střídá jednou za půl roku? 
Vnitřního prostředí organismu je nastaveno na rytmus se zhruba 24 – 28 hodinovou periodou, v němž hraje centrální úlohu hormon epifýzy zvaný melatonin. Tyto „vnitřní hodinky“ se pak většinou ještě seřizují prostřednictvím očí, které zprostředkovávají organismu informaci o tom, do zda je venku světlo či tma a předávají ji dále do centrální nervové soustavy. U zvířat, která žijí v oblastech v blízkosti pólů, však synchonizování vnitřních rytmů s denní periodicitou ztrácí smysl – den zde trvá stejně jak noc půl roku. Biologové Andrew Loudon z univerzity v britském Manchesteru se se svým kolegou Karlem-Arne Stokkanem z univerzity v norském Tromsø se rozhodli zaměřit svou pozornost na typického obyvatele severu – soba. A výsledek je zprvu skutečně překvapil! „V případě sobů s zdá, že tento mechanismus „vnitřních hodin“ chybí. Sobi nevykazují žádné přirozené interní rytmy vylučování melatoninu,“ vysvětluje prof. Loudon. „Máme podezření, že sobi mají plnou sadu normálních „hodinkových“ genů, jen jsou u nich regulovány jinak,“ dodává Loudon. Tato skutečnost vědce překvapila zejména proto, že všichni ostatní příbuzní sobů z čeledi jelenovitých sudokopytníků si své „vnitřní hodinky“ řídí zcela běžně. Nyní očekávají, že podobný jev naleznou i jiných zvířat, která žijí v arktických oblastech.
