Házení předmětů je podle nové vědecké hypotézy primární krok v rozvoji lidské evoluce.  To potvrdili vědci studiem šimpanzů, kteří s oblibou po svých soukmenovcích házejí například své vlastní výkaly. Podle vedoucího výzkumu, psychologa Billa Hopkinse z Emoryho univerzity v Atlantě, jde přesná muška ruku v ruce s rozvojem mozku a inteligence. Ačkoliv házení na první pohled vypadá jednoduše, míření na cíl je už souhra několika kalkulací, které střelec musí vzít v potaz.

Úspěšný střelec musí dobře promyslet vzdálenost a pohyb objektu, váhu předmětu a svou vlastní sílu.

Vědci scanovali šimpanzům mozek a snímky pak porovnali s poznámkami o chování jednotlivých zvířat. Zjistili, že ti šimpanzi, kteří svůj trus ale i jiné předměty házeli nejvíce, měli nejlépe vyvinuté motorické funkce a zřejmě i centrum řeči. Podle Hopkinse je jeho tým vůbec první na světě, který vztah mezi házením, kognicí a rozvojem řeči prokázal.“Jazykové centrum se objevuje v levé hemisféře, která také kontroluje pravou ruku.

Většina lidí jsou praváci, stejně tak šimpanzi,“ vysvětluje princip vývoje mozku autor výzkumu Hopkins s tím, že rentgenové snímky prokázaly zvýšený rozvoj a propojení v oblasti mozku, která se podílí na plánování a řízení motorických funkcí a Brocově centrem, kde mají hominidi oblast řeči.

Šimpanzi, kteří umějí dobře házet, nejsou fyzicky o nic zdatnější než ti, kterým to moc nejde a špatně se trefují na cíl. Podle autorů studie to boří dosavadní domněnku, že házení slouží k lovu. Ukazuje naopak to, že jde o způsob komunikace.

Nejproduktivnější „vrhači“ mezi sledovanými šimpanzy byli nejvíce společenští. Výsledky studie naznačují, že schopnost zvedat a házet předměty je jakousi „předzvěstí“ rozvoje řeči.