Viděli jste někdy společnou fotografii manželských párů a zarazilo vás, že jsou si manželé v mnoha rysech poměrně podobní? Pak jste rozhodně neměli vlčí mlhu! Evoluční biologové, mezi které samy sebe počítají i evoluční psychologové,  mají tento jev, který nazývají asortativní párování,  již poměrně dobře zmapovaný.

S dalším příspěvkem k poznání tohoto jevu přišel nedávno psycholog z University of Western Ontario Philippe Rushton.

„Vybírat si člověka, který se nám v něčem podobá, dává z evolučního hlediska dobrý smysl. Fyzická podobnost je totiž klíčem pro podobnost genetickou. Zvyšuje se tak pravděpodobnost, že naše geny budou spolehlivě přeneseny do další generace,“ vysvětluje prof. Rushton.

Lidé si však nevybírají jakékoliv charakteristiky. Práce prof. Rushtona ukázaly, že si přednostně vybíráme ty znaky, které mají vyšší dědivost. K takovým patří například výška či obvod zápěstí, nikoliv však již obvod pasu.

„Když se podíváte na manželské páry touto perspektivou, zjistíte, že nejpodobnější jsou si právě v těch nejvíce geneticky podmíněných rysech,“ shrnuje prof. Rushton. Až budete příště listovat rodinným fotoalbem, zkuste se  na tento rys zaměřit…