V roce 1829, kdy britský lékař James Blundell provedl první úspěšnou transfúzi krve, se otevřela zcela nová kapitola moderní medicíny. Další taková nová kapitola se možná začíná psát právě dnes. Francouzský lékař Luc Dounay úspěšně vpravil do těla pacienta transfúzi z krevních buněk, vypěstovaných v laboratorním skle.
Luc Douay z Univerzity Pierra a Marie Curiových v Paříži odebral z kostní dřeně dobrovolníka tzv. hematopoietické kmenové buňky a pomocí koupele v koktejlu růstových faktorů je přinutil, aby se začaly dělit a vytvořily červené krvinky.
Takto vzniklé krvinky Douay označil a asi 10 miliard (ekvivalent asi 2 mililitrů krve) jich opět vpravil do dárcova těla.
Po pěti dnech cirkulovalo v dárcově krvi celých 94 % vpravených buněk, po 26 dnech to bylo stále ještě mezi 41 – 63 procenty. Délka jejich života tedy v podstatě buňkám podukovaným v lidském organismu.
Krvinky nejen zdárně přežívaly, ale zcela bez problémů se také věnovaly svému hlavnímu úkolu, tedy rozvážení kyslíku po těle.
I když Douayovy výsledky znamenají na cestě za „umělou krví“ skutečně významný skok kupředu, autor upozorňuje, že vyhráno ještě zdaleka není. Ke skutečné tranfúzi by bylo třeba 200x více krve, než kolik se jí zatím podařilo uměle vypěstovat.
