Každý z nás jistě někdy slyšel vyprávět o tom, jak se někomu z úleku zastavilo srdce či vypadaly vlasy. Že ale dokáže stres a úlek řádně potrápit i larvy hmyzu, to už vědí jen skuteční odborníci. Se svým příspěvkem k výzkumu dramat pod vodní hladinou přišli nedávno ekologové z kanadského Toronta, kteří zkoumali vztah mezi dravými rybami a larvami vážek.

Ve vodě žijící larvy vážek, takzvané najády, jsou ve svých velikostních dimenzích skutečně hrozivými a po právu obávanými predátory. Po predátory větší, jakými jsou například dravé ryby, však jejich vykrmená těla představují vítaný zdroj živin.

Vědci z katedry ekologie a evoluční biologie univerzity v Torontu pod vedením Shannona J. McCauleyho se rozhodli zjistit, jaký efekt má na larvy vážek jen pouhá přítomnost jejich potenciálních konzumentů.

Larvy vážek druhu Leucorrhinia intacta proto umístili do vody, ochránili je však speciálními klíckami, v nichž nicméně mohla potenciální kořist své predátory vidět i cítit. Bedlivé pozorování dalšího osudu larev ukázalo, že jednak umíraly častěji, jednak měli větší problém proměnit se v dospělce, než jejich nestresované družky.

Autoři výzkumu také rychle přispěchali s vysvětlením. Hmyz mohl trpět podvýživou, neboť se ze strachu před predátory bál vylézat za potravou ze svých úkrytů. Vysokou úmrtnost však také mohla mít na svědomí zvýšená hladina stresových hormonů, díky níž se oslabuje imunitní systém.

Jak vidno, i tak evolučně vzdálení tvorové, jako jsou příslušníci hmyzí říše, řeší v principu podobné problémy, jako my lidé.