„Vestě jsme začali přezdívat nejmenší planeta terestrického typu,“ říká položertem Chris Russell, který má v NASA koordinaci mise Dawn na starosti. I když se se svými 560 km v průměru Vesta stále příliš malá na to, aby byla nazvána byť i trpasličí planetou, podle posledních zjištění je však přeci jen něčím víc, než jen drobkem, odpadlým při formování planetárního systému.
Podle všeho se zdá, že podobně jako Země má Vesta kovové jádro a plášť, tvořený horninami bazaltového typu. Z jizev na jejím povrchu lze vyčíst jak bohaté srážky s okolními tělesy, tak tektonickou činnost, kterou vzbudily právě tyto občasné impakty.
Jedním z nejnápadnějších rysů povrchu Vesty je hora v blízkosti jižního pólu, která zatím nezískala žádné jméno. Tyčí se do výše 20 km a je tak vyšší, než nejvyšší hora na zemském povrchu. Svou výškou se téměř vyrovná nejvyšší známé hoře sluneční soustavy, marsovské sopce Olympus Mons.
