Předpoklad, že nejen fyzikální, ale veškeré přírodní zákony platí bez výjimky na všech místech vesmíru, je jedním ze základních principů nejen astronomie, ale vlastně veškerého vědeckého bádání. Australští vědci přišli však nedávno s tvrzením, že přinejmenším v jednom případě to pravda být nemusí.
Fyzikální věda počala v novověku díky radikálnímu a odvážnému tvrzení Galilea Galieiho. Ten oproti dřívějším, Aristotelem ovlivněným teoriím tvrdil, že dění v celém kosmu je ovládáno stejnými zákony, jaké známe ze Země. Tvrzením, že nebesa nemají ve světě privilegovanou pozici, si to tento fenomenální Ital nadosmrti znepřátelil římské inkvizitory. Myšlenka o neměnnosti přírodních zákonů vzhledem k místu a pohybovému stavu leží také v samotném základu moderní fyziky, v Einsteinově obecné teorii relativity. Kosmologové, kteří na základě obecné relativity konstruují své modely vesmíru, většinou také předpokládají, že vesmír je ve své struktuře homogenní a izotropní. Jinými slovy: je všude stejný a žádný směr v něm není privilegován. Nové zjištění australských astronomů podtrhává všechny tyto pilíře vědy zároveň.
Celý problém se točí okolo hodnot jedné ze základních konstant fyziky, tzv. Sommerfeldovy konstanty neboli konstanty α. Tato konstanta je bezrozměrná veličina, která popisuje působení elekromagnetické interakce. Pozorování, která prováděl John Webb z univesity v Sydney pomocí Keckova teleskopu na Hawai naznačují, že hodnota této konstanty byla před 12 miliardami let, kdy ji vyzářil pozorovaný kvasar o malinko menší, než jak ji známe dnes ze Země. Webbův univerzitní kolega Julian King zase analyzoval data z teleskopu v Chile, který pozoruje jinou část oblohy. Podle něj je zase hodnota konstanty alfa v jiných částech vesmíru o něco větší, než na Zemi. Analýza dalších 300 pozorování odhalila, že proměny v hodnotách této konstanty nejsou nahodilé, ale mají jednoznačnou strukturu. Podle všeho má vesmír vysokou hodnotu konstanty alfa na jedné straně, směrem ke straně druhé se snižuje. Naše země leží mezi těmito extrémy někde uprostřed. Nové výsledky Australanů tedy porušují snad všechna pravidla, která jsou o povaze přírodních zákonů všeobecně přijímána. To, zda se jim podaří přesvědčit fyziky, že mají odvrhnout samotné základy své disciplíny, však ukáže až čas.
