Ochrana před škodlivým vlivem UV záření je důležitá prakticky pro všechny organismy, které na Zemi žijí. Za pravé pionýry těchto snah můžeme považovat fotosyntetické bakterie – sinice, které obývají Zemi již přinejmenším 3,4 miliardy let.

Jejich technika může být využita pro novou generaci krémů proti stárnutí kůže.

Sinice, neboli cyanobakterie, využívají jako hlavní zdroj energie pro svůj provoz sluneční záření. Toto záření má však řadu dílčích složek, přičemž zdaleka ne všechny jsou pro tyto titěrné organismy prospěšné.

Jeho ultrafialová složka poškozuje především DNA buněk – je proto důležité, aby se bakterie dokázaly jejím účinkům dostatečně efektivně bránit. Na vyzkoušení řady „nápadů“ měla evoluce skutečně dostatek času.

První stopy po sinicích nacházíme již ve vrstvách starých 3,4 miliardy let. Takzvaná „velká oxygenační událost“, díky níž se objevilo dostatečné množství kyslíku ve formě ozonu, který dokáže UV záření „filtrovat“, nastala až okolo doby před 2,4 miliardy let.

Do té doby musely sinice s UV zářením tvrdě bojovat. Baterii genů, nutných k tomuto boji, si ve své DNA nesou jako „evoluční fosílii“ dodnes. Tyto látky, takzvané „mykosporinům podobné aminokyseliny“ (MAA), jsou vědcům známé již delší dobu.

Několik kosmetických firem světa je již s úspěchem využívá. Celá věc má však zatím jeden háček – doposud nebyl znám genetický základ jejich tvorby a kosmetické firmy je tak musely získávat přímo z bakterií.

Genetikové Emily Balskusová a Christopher Walsh z Lékařské fakulty Harvardovy univerzity se proto zaměřili na hledání způsobu, jak v bakteriích odhalit příslušné geny. Když si vytipovali příslušné místo v genomu sinic Anabaena variabilis, přenesli je do bakterie Escherichia coli, která za běžných podmínek enzymy nutné k syntéze potřebných aminokyselin nevytváří.

A jednalo se o trefu do černého – escherichie začaly MAA skutečně syntetizovat. Nyní již nestojí v cestě běžnému postupu. Geny se přenesou do běžných laboratorních bakterií, které dokáží produkovat žádanou látku přímo „na zakázku“.