Herbig-Haro objekty (HH) jsou malé, mlhovinám podobné objekty, které se vytvářejí, když mladá hvězda z oblasti pólů vyvrhuje plyn rychlostí několika set kilometrů za sekundu, rovnoběžně s osou rotace.

Z astronomického hlediska mají velmi krátké trvání jen několika stovek let. Viditelně a velmi zajímavě se vyvíjejí, když se vzdalují od své rodičovské hvězdy a kolidují s materiálem v mezihvězdném prostoru.

Ačkoli se astronomové zabývali statickými snímky „hvězdných trysek“ po desetiletí, nyní mohou sledovat filmy, a to díky NASA/ESA Hubble Space Telescope.

Pohyblivé obrázky astronomům nabízí jedinečný pohled na hvězdné jevy, které se pohybují a mění pozoruhodným způsobem.  Zajímavé  výsledky přineslo zkoumání jejich interakcí s okolím, které u jednotlivých sledovaných HH (asi 1350 světelných let od Země) bylo velmi rozmanité.

Nepřipomínalo vůbec souvislé tryskání jako ze zahradní hadice, ale spíš nepravidelní pulzní proud, trochu jako signál z dálnopisu.  Při dalším šíření výtrysku v prostoru se lišily i vytvářené dynamické struktury, nekteré připomínaly vlnu pod lodní přídí, jinde se materiál choval jako pomalý a rychlý proud na dálnici a astronomové nakonec pozvali ke spolupráci např. odborníky v oblasti dynamiky tekutin z Los Alamos National Laboratory v Novém Mexiku.

Týmy nyní provádějí laboratorní experimenty, aby pochopili interakce „nadzvukových trysek“ s materiálem v kosmickém prostoru. Spojili tak s astronomií méně obvyklé aspekty fyziky a to vedlo k odlišnému výkladu některých jevů.

Znovu se tak potvrdil obrovský přínos spolupráce vědců z různých oborů, která poskytuje nové pohledy na známé jevy.