Když jsem se v Praze při exkluzivním rozhovoru pro 21. STOLETÍ zeptal „posledního muže na Měsíci“ – amerického astronauta Eugene A. Cernana – co ho při pobytu na měsíčním povrchu překvapilo, uvedl, že nečekaný nález půdy oranžového zbarvení.
Eugen A. Cernan (nar. 14. 3. 1934), jenž má slovenské a české předky, se do vesmíru premiérově vydal 3. 6. 1966 s kosmickou lodí Gemini.
Měsíc už znal
Na cestu k Měsíci poprvé odstartoval v květnu 1969 s vesmírným plavidlem Apollo 10 a lunárním modulem LM-12 Challenger, který pilotoval při letu Apollo 17. Na měsíčním povrchu přistál 11. prosince 1972 ve 13 km širokém údolí pohoří Taurus-Littrow. Ve vzdálenosti 400 000 km od Země prožil 74 hodin, 59 minut a 40 sekund. Při návratu v měsíčním prachu zanechal otisky bot (velikost 10) jako zatím poslední pozemšťan.
Předtím s kolegou Harrisonem Schmidtem (geologem) uskutečnil tři výpravy po měsíčním povrchu. Nachodili a ve speciálním vozítku najezdili 35,7 km. Nasbírali 110, 52 kg hornin, které poté prozkoumali vědci.
Šlo o vesmírnou náhodu
Nechyběla mezi nimi oranžová »měsíčnina«. K ní astronaut 21. STOLETÍ upřesnil: „Oranžovou půdu jsme našli zcela náhodně. Teď už vím, že kupodivu obsahovala chemické prvky z měsíčních hlubin. Tak jsme snadno získali informace o vnitřní struktuře Měsíce, jakých bychom nemohli dosáhnout žádným jiným způsobem. Vědci tím odhalili další měsíční tajemství. Oranžová půda patří k nejpřekvapivějším objevům celého programu Apollo, který změnil lidské dějiny. Samozřejmě se dál zkoumá.“
Většina měsíčních hornin je uložena v Lunar Receiving Laboratory v Houstonu. (Odtud roku 1976 část zásob přesunuli na leteckou základnu Brooks Air Force Base v texaském San Antoniu, kde vznikl druhý sklad mimozemských hornin.)
Promluví neobvyklé prvky?
Vědci provedli rozbor podivných vzorků z měsíčního povrchu. Zjistili, že oranžový substrát obsahuje kousíčky menší než 0,1 milimetru. Některé z nich představují nejmenší částice doposud nalezené na Měsíci. Jak to u zásadních objevů bývá, také zde se vytvořilo několik hypotéz. Např. lunární geologové se domnívají, že oranžová půda byla vytvořena starodávným žhavým výronem.
Nyní dokončují poslední fáze podrobných chemických a datovacích analýz, které ukazují, že při explozivní vulkanické erupci před 3,64 miliardy let se malé kapky roztavené horniny rychle ochladily do téměř sférických barevných zrn. Na Měsíci jsou horniny bohaté na vápník a hliník, jindy na hořčík, draslík, fosfor. Někde nechybí vysoké koncentrace radioaktivních prvků uranu a thoria. Původ některých neobvyklých prvků nalezených v půdě zůstává ovšem stále záhadou.
Více se dozvíte:
www.nasa.gow
Měsíční horniny se představují
Na Zemi se podařilo v průběhu sedmdesátých a na začátku osmdesátých
let 20. století dopravit několik set kilogramů hornin, které vznikly na Měsíci. Jejich stáří se pohybuje od 3,1 mld. let u tmavých bazaltů (vyplňujících měsíční „moře“) až po více než 4,4 mld. let u světlých hornin, které tvoří měsíční vysočiny a pohoří. Vzhledem k tomu, že se na Měsíci nevyskytuje voda v tekutém stavu, nemohou se zde vytvořit některé minerály, které se nacházejí na Zemi. Naopak byly na Měsíci objeveny minerály, které se na Zemi nevyskytují.
Existují tři možnosti, jak se měsíční horniny dostávají na Zemi:
1. Při programu Apollo členové kosmických misí Apollo 11–17 přivezli 381,7 kg těchto hornin.
2. Vypouštění sovětských automatických meziplanetárních sond v programu Luna při misích Luny 16 (z roku 1968), 20 (r. 1972) a 24 (r. 1976) znamenalo celkem 337 gramů měsíčních hornin.
3. Před začátkem kosmického výzkumu horniny z Měsíce dopadly na Zemi ve formě meteoritů. Neexistovala však možnost odlišit je od jiných meteoritů. Prvním rozpoznaným měsíčním meteoritem je ALHA 81005 nalezený 18. 1. 1982 v Antarktidě. Od té doby přibylo několik desítek »měsíčních poslů«. Nevýhodou měsíčních meteoritů je, že nelze poznat, z jaké části Měsíce pocházejí.
