Pokud se hovoří o možném mimozemském životě v naší sluneční soustavě, obvykle se debata stočí na Mars, popřípadě na některé měsíce plynných obrů. Zde jsou ve středu zájmu především měsíce Europa, Enceladus a Titan. Odvážnější teorie se však nevyhýbají ani možnému životu na Jupiteru či Uranu.
O Jupiteru se občas říká, že je hvězdou, která propadla u maturity. To je možná trochu nadnesené, hvězdný potenciál tento obr nemá, ale přesto se Jupiter právem honosí titulem Král sluneční soustavy. A není bez zajímavosti, že i takové veličiny jako známý americký astronom Carl Sagan (1934–1996), podle jehož knižní předlohy byl natočen snímek Kontakt, či spisovatel Arthur C. Clarke (1917–2008) si s možností života na Jupiteru rádi zahrávali.
Tajemství Jupiteru
Na první pohled se zdá, že pomalu nemůže být pro život nehostinnější místo, než je právě Jupiter. Předpokládá se, že tato planeta má pevný povrch, možná tvořený z kovového vodíku, ale tlak je zde takový, že si jen s velkými obtížemi lze představit organickou formu, která by jej vydržela.
Atmosféru tvoří z velké části vodík, doplněný héliem. Průměrná teplota se zde pohybuje kolem -121 °C.
A přece… Už v roce 1953 Millerův-Ureyův experiment ukázal, že kombinací blesků a chemických sloučenin existujících v atmosféře primitivní Země je možné vytvořit z organických sloučenin obsahujících aminokyseliny složitější organické sloučeniny, které mohou sloužit jako základní stavební kameny života.
Simulovaná atmosféra obsahovala vodu, metan, čpavek a molekulární vodík. Tyto sloučeniny lze ve větším či menším množství nalézt i v Jupiterově atmosféře.
Plynný život?
To samozřejmě nutně neznamená, že Jupiter je prostorem, který překypuje životem. Chybí zde ve větším množství voda, schází zde i těžší prvky, jež jsou pro život, jak jej známe ze Země, extrémně důležité.
To se týká především hořčíku, draslíku nebo železa. Samozřejmě nikdo nepředpokládá, že se po Jupiteru budou prohánět psi, medvědi nebo dokonce lidem podobní tvorové.
Pokud by na Jupiteru život existoval, musel by se adaptovat na místní podmínky. A tato adaptace by dala jupiterovskému životu formu i tvar.
Čpavek místo vody
Pokud schází voda, místo ní může v organismu posloužit čpavek. A koneckonců, potenciální Jupiteřané mohou existovat třeba na plynné bázi, tak jak si to představovali Clarke se Saganem. Takový organismus, ne nepodobný balonu, by svou energii čerpal z vodíku, o který na Jupiteru vskutku není nouze.
Vědecká zkušenost nás však nutí být i k této možnosti skeptická, zvláště vzhledem k Jupiterovým povětrnostním podmínkám; větry zde vanou obrovskou rychlostí 600 km/hod.
Co ukážou sondy?
Více odpovědí by měly přinést budoucí vědecké mise k Jupiteru. Americká sonda Juno odstartuje letos a k Jupiteru by se měla přiblížit za pět let.
Kolem roku 2020 by měla k Jupiteru vzlétnout průzkumná mise několika sond zvaná Europa Jupiter System Mission. Cílem této mise by právě mělo být zjištění, zda Jupiterův systém splňuje podmínky pro obyvatelnost živými organismy.
Záhadný Uran
Posuňme se nyní o pár milionů kilometrů dál směrem k planetě Uran. Ani tato modrozelená planeta na první pohled nevypadá, že by zde život mohl bujet. Nicméně některé počítačové simulace provedené v NASA ukázaly, že v hlubokých vrstvách atmosféry by mohla být teplota kolem nuly. Za jistých podmínek by se zde tedy voda mohla vyskytovat v kapalném skupenství.
Mohl by se snad zde vyvinout život? Případné hypotetické živé organismy by se musely vznášet v atmosféře planety. Byly by tedy, podobně jako možní Jupiteřané, zřejmě založeny na plynné bázi.
Uran však zatím prozkoumala jen jediná Sonda – Voyager 2 – a nevypadá to, že by se kosmické agentury chystaly na návrat k tomuto obru. Uranovy záhady nám tedy zatím zůstanou skryty, včetně té, zda by se zde mohl vyskytovat byť jen primitivní život.
Stále nevyjasněný Enceladus
Sonda Cassini potvrdila, že Saturnův měsíc Enceladus by za jistých podmínek mohl být vhodný pro vznik primitivních forem života. Na jeho jinak ledovém povrchu se totiž nacházejí gejzíry, které chrlí vodu v kapalném skupenství.
Sonda vyslala k Zemi snímky, které existenci gejzírů v oblasti jižního pólu Enceladu potvrzují. Již dříve se někteří vědci domnívali, že Enceladus je jedním z mála míst v naší sluneční soustavě, kde by se život mohl vyskytovat.
Samozřejmě, že by se asi nejednalo o mnohobuněčné organismy, ale spíše o mikroby, kteří se na místní z pozemského pohledu tvrdé podmínky dokázali adaptovat.
Nicméně, experti z NASA poukazují na to, že jen samotná existence vody v kapalném stavu, nemusí nutně znamenat, že někde v ní budou živé organismy. „Je to určitě zajímavé, ale to je podle mě tak všechno, co můžeme říct,“ řekl k objevu David Morrison z Astrobiologického institutu NASA.
Podle vědců z Portorické univerzity by se tento Saturnův měsíc mohl jednou stát dokonce rezervní Zemí. Index jeho obyvatelnosti činí 0,4, zatímco index obyvatelnosti Země dosáhl 0,7. Lidé by zde ovšem nemohli žít na povrchu, nýbrž v podzemí.
Další odtajněné složky o UFO
*Britové pokračují ve zveřejňování dosud tajných složek o UFO, letos v březnu si veřejnost mohla prohlédnout dalších 35 těchto spisů.
*Celkem 8500 stránek dokladuje zprávy o pozorování záhadných úkazů od 50. let, ovšem většina z nich pochází z období mezi roky 1996 až 2005. Dokumenty jsou plné fotografií, dopisů a nákresů.
*Drtivá většina hlášených případů měla zcela realistické vysvětlení.
*V roce 1967 došlo k mobilizaci královského letectva, protože vyděšení obyvatelé jižní Anglie pozorovali několik objektů letících v sevřeném šiku. Nakonec se ukázalo, že se jednalo o studentský šprým.
*V dalším ze záznamů jistý muž tvrdí, že byl v říjnu roku 1998 unesen mimozemšťany poté, co nad svým londýnským domem spatřil stroj „ve tvaru doutníku s velkými raketami na každé straně místo křídel“.
Během pozorování se prý čas vrátil o hodinu. Odpověď ministerstva obrany byla lakonická. Tím pozorovaným strojem nebylo nic jiného než vzducholoď. A onen časový posun? Ten den se v Británii přešlo na zimní čas…