Chováte nějaké domácí zvíře, o které se pečlivě staráte? Pokud díky němu prožíváte hezké pocity a snáze překonáváte různé trable, stáváte se adeptem na zkoumání nového vědního oboru ‒ humánně-animální interakce.
Jeho počátky se datují teprve do osmdesátých let 20. století. Badatelé z rozmanitých vědních odvětví začali zakládat vědecké společnosti, vyměňovat si názory na různých jednáních a hojně publikovat ve vědeckých i populárně-naučných časopisech. Od 1987 vydávají vlastní odborný časopis Anthrozoös.
Hledá se otec ‒ zakladatel
Rozvoj oboru pokračoval po roce 1990. Mnozí za duchovního otce považují rakouského zoologa, nositele Nobelovy ceny (v roce 1973) prof. Konrada Zachariase Lorenze (1903‒1989). Po desítky let studoval zejména instinktivní chování u husy velké (Anser anser) a kavky obecné (Corvus monedula), o čemž napsal dvě knihy. Tvrdil: „Potřeba a přání vlastnit zvíře přichází většinou z touhy po nalezení cesty zpět k přírodě. Přilnutí člověka ke zvířeti je obdobou lidské potřeby vyjádřené pocity lásky a přátelství v nejčistším a v nejušlechtilejším slova smyslu.“
Mnoho vědců však nyní za skutečného průkopníka v oboru psychoterapie za asistence zvířat označuje amerického psychiatra Borise Levinsona. Náhodně si povšiml, že jeho pes chovaný v domě, kde měl ordinaci, mu může pomáhat v průběhu terapeutických postupů aplikovaných na dětech s poruchami komunikace. Odvážil se výsledky pozorování publikovat i ve vědeckých časopisech. Jeho metody tehdy četní badatelé kritizovali, ba i zesměšňovali.
21. STOLETÍ zjistilo: Kritiky však umlčely další významné poznatky, které o interakci mezi člověkem a zvířetem přinesl Levinson. Zemřel v roce 1984 jako světově známý odborník.
IHAIO má závažné cíle
Značným impulsem pro rozvoj mladého vědního oboru se stalo založení Mezinárodní asociace organizací zabývajících se humánně-animálními interakcemi (International Association of Human-Animal Interaction Organizations – IAHAIO).
Strategie: Zajistit regulovaný přístup zvířat do nemocnic, domovů pro seniory, pečovatelských zařízení a dalších institucí poskytujících péči osobám všech věkových kategorií, které takovéto kontakty potřebují.
Konečný cíl: Oficiálně uznat jako prostředek terapeutické intervence zvířata, která byla speciálně vycvičena, aby pomáhala lidem překonávat omezení vyplývající z jejich postižení.
Struktura IAHAIO: Každá země zde může mít pouze jednoho zástupce.
Činnost: Nejdůležitější jsou mezinárodní konference o použití zvířat v terapii. Jedna se v září roku 1998 konala v Praze. Účastníci přijali Pražskou deklaraci, kde se mj. uvádí, že terapie pomocí zvířat zlepší život potřebných lidí.
21. STOLETÍ aktualizuje:
Dějištěm zatím poslední konference se stal ve dnech 1.‒4. 7. 2010 Stockholm. Na setkání nazvaném Lidé & zvířata: pro život představily své nejnovější výsledky vědecké týmy ze Švédska, Německa, USA, Japonska a dalších zemí.
Celkem zaznělo 84 přednášek o soužití lidí a zvířat, s důrazem na terapeutické účinky. Hlavní závěry z nejzávažnějších oblastí přibližují další řádky.
Čtyřnozí přátelé oživují stáří
Stále větší pozornost badatelů se soustřeďuje na interakci mezi zvířaty a seniory v různých ústavních zařízeních. Zejména ve vyspělých západních zemích se už podařilo přesvědčit některé z nich o výhodách zooterapie.
Některé ústavy mají vlastní zvířata, jindy si klienti přivedou své domácí mazlíčky.
Varovné hlasy: Odpůrci takovéhoto soužití se zvířaty varují před hrozbou zoonóz, tedy přenosu nemocí ze zvířat na člověka, zejména starého a nemocného. Nejnovější poznatky ukazují, že takové případy jsou velice vzácné. Navíc se jim dá zabránit vhodnou prevencí.
21. STOLETÍ aktualizuje:
Domácí zvířata neznamenají pro personál další pracovní zátěž, ale naopak terapeutickou pomoc. Např. nejnovější studie z Německa, Austrálie a USA dokázaly, že umístění zvířat v ústavech působí u ošetřujícího personálu léčebně i na závažný syndrom, jakým je tzv. Burn-Out-Syndrom, představující citové a pracovní vyhoření.
Hipoterapie slouží moderní medicíně
Hipoterapie jako léčba jízdou na koni se stala nedílnou součástí současné medicíny. Považuje se za jednu z nejpřirozenějších léčebných metod. Kůň však přináší i potěšení lidem zcela zdravým, bez ohledu na věk.
Jízda na koni a někdy jen pouhý kontakt s ním má totiž nezanedbatelný vliv na lidskou psychiku. Jezdec se učí zvíře ovládat a spolupracovat s ním, ale také o něj pečovat.
Diagnóza: Kontakt s koněm pomáhá jak lidem s tělesným postižením, tak pacientům s poruchami chování nebo s neurotickými obtížemi. Jsou to především neurologičtí pacienti (dětská mozková obrna, roztroušená skleróza, posttraumatické a pozánětlivé neurologické symptomy), pacienti s ortopedickými vadami (vadné držení těla, skolióza, degenerativní změny páteře) a psychiatricky narušení jedinci (neurózy, závislosti, schizofrenie, maniodeprese, psychopatie, mentální postižení).
Výběr: Hipoterapii jako součást rehabilitační péče předepisuje většinou neurolog, ortoped nebo internista, který pacienta v průběhu léčby kontroluje.
Průběh: Hipoterapeutickou léčbu provádí vyškolený fyzioterapeut, přičemž
klient je při ovládání koně pasivní a koně vede hipolog.
Princip: Jde o speciální formu fyzioterapie prostřednictvím koně. Kůň, jehož hřbet je zdrojem třídimenzionálních pohybových podnětů, stimuluje jezdce. Zvíře napodobuje mechanismus chůze člověka, jehož končetiny jsou odlehčené, a společný pohyb vede k uvolňování ztuhlých svalů. Senzomotorické impulsy se přenášejí i na páteř, která se zapojením mezižeberních a zádových svalů napřimuje.
Efekt působení: Kromě rovnání páteře tak dochází i k prohlubování dechu. Hipoterapie zlepšuje chůzi, oslabuje svalové napětí, pomáhá rozvoji dosud nezvládnutých pohybů, koordinaci pohybu, zesílení a sjednocení senzomotoriky, zlepšení rovnováhy, znovunabytí řeči, zvyšování sebedůvěry i zlepšování adaptace jednotlivců.
Ovlivnění psychiky: Emoce přispívají k odstranění úzkosti. Kladný vliv má citový vztah ke koním i lidem kolem nich. Prožívané emoce jsou většinou silným motivačním efektem, který přispívá ke zvládnutí agrese a uvolnění úzkosti i zábran.
Důležité poznání: Kůň zlepšuje pacientovu schopnost přizpůsobení, soustředění, sebeprosazení a zároveň zaměstnává všechny jeho smysly. Hiporehabilitace tak napomáhá ujasnění reálných schopností i zlepšení komunikace postiženého.
21. STOLETÍ zjistilo:
Koně velmi úspěšně využívají mj. v Psychiatrické léčebně v Praze-Bohnicích. Někdy hipoterapii absolvují i narkomani či alkoholici.
(Více informací naleznete na stránkách České hiporehabilitační společnosti http://www.hiporehabilitace-cr.cz )
Více se dozvíte:
J. Weeksová: Mistrovské lekce jezdeckého umění, Metafora, 2009
J. Odendaal: Zvířata a naše mentální zdraví, Brázda, 2007
Zvířata v domovech nejen pro seniory, HESTIA, 2009
http://www.iahaio.org/html/about.shtml
Pes zklidňuje tlak i stres
Už v roce 1929 badatelé zjistili, že pokud člověk hladí psa, zvířeti poklesne krevní tlak. Trvalo však celé půlstoletí, než se pomocí přístrojů ukázalo, že to platí také naopak – tlak poklesne i hladícím lidem. Hlazení psa (i kočky) výrazně ovlivňuje hladinu stresového hormonu (kortizonu) a hormonu lásky (oxytocinu) nejen u lidí, ale i zvířat.
Člověka při této činnosti opouštějí i stavy úzkosti a stresu. Fyziologové vše definují jako změny autonomního nervového systému. Zvířata prý dokážou poskytnutím příjemného rozptýlení také aktivovat sympatický nervový systém.
Vhodná zvířata příznivě ovlivňují zdraví
Australští vědci publikovali nedávno závěry výzkumu, kterého se zúčastnilo přes 5000 respondentů. Zjistili, že majitelé psů a koček mají snížené hladiny krevních tuků (ve srovnání s lidmi, kteří zvířata nevlastní). Badatelé hledají vysvětlení. Zvířata mohou spolupůsobit na snižování spotřeby léků proti bolesti a úzkosti. Pomáhají i při některých poruchách spánku. V jejich přítomnosti lidé (zejména osamělí) lépe překonávají tělesná a duševní utrpení. Domácí zvířata nejenže vyžadují, ale i opětují lásku. Ráda se mazlí, dokážou chovatele rozveselit, potěšit.
Tyto závěry nyní potvrdily i výsledky vědecké studie z USA. Ta navíc zahrnuje i respondenty, kteří pečují o koně, kanárky, akvarijní rybky i jiné druhy domestikovaných živočišných druhů.
PES DOMÁCÍ
(Canis lupus f. familiaris)
Původ: Podle vědců je nejspíše domestikovaným poddruhem vlka obecného. Představuje nejstarší zdomácnělé zvíře vůbec.
Časový interval: Předpokládá se, že byl domestikován nejméně před 15 000 lety.
Charakteristika: Psi jsou sociální zvířata, zvyklá žít ve smečkách s danou hierarchií.
Počet druhů: Mezinárodní kynologická federace (FCI) uznává přes 500 psích plemen.
Vztah k lidem: Psi, kteří žijí s lidmi, vnímají majitele jako svoji smečku a pána jako nadřazeného jedince.
Využití: Pes hlídací, záchranářský, lovecký, bojový či válečný, služební (hledání drog, výbušnin, zadržení pachatelů), pastevecký, tažný, saňový, laboratorní pes (k laboratorním pokusům). Často pes slouží jako společník a domácí mazlíček; mnozí jedinci z této skupiny také hlídají.
Pozor: Canisterapeutický pes se uplatňuje v canisterapii. Využívá obvyklých pozitivních dopadů vztahu člověka a psa v oficiální, organizované terapii. Mnohdy jde pouze o kladný vliv přítomnosti zvířete na psychiku člověka (pacientů, seniorů, dětí), ale také motivuje k cvičení motoriky (hlazení, házení míčku apod.) u pacientů s poruchami motoriky. Rovněž lze provozovat tzv. polohování, kdy tělesné teplo psa pomáhá uvolňovat svalové křeče člověka.
KŮŇ DOMÁCÍ
(Equus caballus)
Původ: Jde o domestikované zvíře, patřící mezi lichokopytníky.
Časový interval: Hipologie (věda zabývající se koňmi) dokazuje, že předci dnešního koně žili v Severní Americe již před 60 miliony let. První důkazy o domestikaci koně pocházejí z Centrální Asie z doby cca 3000 let př. n. l.
Charakteristika: Kůň pochází z Eohippa (Hyracotherium) známého jako prakoník. Žil v pralesích starších třetihor (v eocénu) a velikostí se podobal lišce.
Počet druhů: Několik desítek. V horkém podnebí se vyvíjeli lehčí koně, vyšší, s užšími kopyty. Naopak v horských či chladnějších oblastech žili koně menší a robustnější.
Vztah k lidem: Veskrze kladný.
Využití: Již v pravěku byli divocí koně zdrojem potravy. Zdomácnělí koně se zprvu chovali pro mléko a maso. Později sloužili také pro přepravu nákladů i osob. Lidé je využívali v dopravě, zemědělství, ve vojenství (včetně válek), na zábavu (cirkusy). Kůň byl výborným tažným zvířetem (koněspřežná dráha, práce na polích). Dosud se využívají např. ke stahování dřeva v lese či pro provoz fiakrů a drožek. Největší využití koní je ve sportu či při rekreaci.
Pozor: Koně se využívali a využívají i ve zdravotnictví – např. k výrobě očkovacích látek a sér.
