Počet závislých lidí je neuvěřitelně vysoký. Podle nejčernějších statistik je více než 550 000 Čechů závislých na některé z legálních či ilegálních omamných látek. Jako špička ledovce vykukují ty nejtěžší případy, méně se ví o tragédiích závislých vztahů…

Vědci se věnují výzkumu vzniku závislosti ve všech souvislostech, kromě sociálních i těm genetickým. Nejnovější výzkumy ukázaly, že jsou širší, než tušíme.

Když si uvědomíme slovo závislost v jeho plném významu, jsme závislí všichni – na kyslíku na vodě, živinách z vnějšího prostředí. Do naprosté závislosti se narodíme, jsme závislí na rodičích potřebou pravidelných dávek lásky, péče a potravy.

Schopnější z této závislosti vyrostou a stanou se samostatnými. Ti méně šťastní se s nějakou formou závislosti potýkají celý život, buď v méně patrných závislých vztazích, nebo ve viditelnější podobě závislosti na určité činnosti či návykové látce.

Závislost – o čem je řeč?

O typech návykových látek a příznacích i jejich užívání bylo publikováno hodně, ale co víme o podstatě a příčinách vzniku závislosti? Nejnovější mezinárodní klasifikace nemocí říká, že pro závislého jedince má předmět závislosti (užívání nějaké látky, přítomnost určité osoby) přednost před jinými, kterých si případně předtím cenil více.

Jako ústřední charakteristiku onemocnění označuje velmi silnou touhu, kterou můžeme označit jako žádostivost nebo dokonce chtíč.

Pod psychiatrickou lupou se dá o závislosti mluvit jako o nekontrolovatelném nutkání opakovat své chování bez ohledu na jeho důsledky.

Vědci se také shodují v tom, že závislost je navíc iniciována ve velmi mladém věku, dnes se uvádí, že již v časném dětském období. Jinými slovy, mluvilo-li se dříve o období adolescence, puberty a dospívání, dnes víme, že v pubertě jen krystalizuje to, co vzniklo daleko dříve.

Co dítě nasává s mateřským mlékem?

Biologické charakteristiky určují dynamiku molekulárních změn v nervovém systému, které diagnózu závislosti doprovázejí. Biochemicky jsou stavy závislosti podobné u člověka a u některých zvířat.

U lidí však hrají roli psychosociální faktory, pokřivená citová výchova, narušená komunikace v nejužší rodině či rozvod rodičů se ztrátou zázemí. Sociálně nežádoucí vzorce chování se přenášejí z rodičů na děti jak geneticky, tak prostřednictvím napodobování rodičovských vzorů.

V rodinách závislých jedinců je přítomno více případů psychopatologie, jejichž závažnost sílí. Nejčastější poruchy osobnosti u jedinců závislých na psychotropních látkách jsou emoční nestabilita, úzkostné a depresivní poruchy, obsese (nucení k určitému jednání) nebo hraniční porucha osobnosti (ta byla zjišťována téměř u 50 % jedinců závislých na heroinu).

»Hladovíte« po zážitcích?

Je možné uvažovat i o epigenetických (epigenetika se zabývá změnou chování genů) faktorech, které zkoumají vliv vnějšího prostředí na změny v genomu (veškerá genetická informace).

Mohou hrát roli například u jedinců, kteří nutkavě potřebují vyhledávat stále nové a nové zážitky. To je osobnostní rys psychologům známý již dlouhou dobu.

Nyní mezinárodní výzkumný tým vědců z University of Aarhus v Kodani a univerzity v Tokiu poprvé prokázal souvislost mezi »hladem« po stimulaci a hormonálními funkcemi, hladinou dopaminu v mozku. „Měření dopaminu ukázalo, že testované subjekty, které měly silnější potřebu vyhledávat nové a vzrušující zážitky, měly vyšší hladinu dopaminu v mozku a více oblastí, v nichž byl dopamin aktivní,“ vysvětluje profesor neurobiologie a farmakologie Albert Gjedde.

Armádní průzkumníci a umělci

To pomohlo odhalit souvislosti s řadou projevů chování včetně vzniku drogové závislosti.

Naše potřeba stimulace, vzrušení a aktivity dopaminu (látky přenášející nervové vzruchy) v mozku tak úzce souvisí. Lidé, kteří stále touží po nových podnětech, jsou v nebezpečí, že si vytvoří škodlivé návykové chování, jako je zneužívání drog a hazardních her.

„Ne každý, kdo má detekované konkrétní zkoumané genetické změny, se stává závislým na drogách. Takoví lidé se mohou stát třeba vojenskými průzkumníky nebo umělci. Je to všechno v tom, na jaké prostředí jste napojeni,“ říká Jaime Lane Derringerová z univerzity v americké Minnesotě.

Novými metodami vědci hledali jemnější asociace mezi osmi vybranými geny a všemi typy jejich projevů, včetně projevů osobnosti. Ještě je však příliš brzy na to provést screening (vyšetření předem vybrané skupiny lidí za účelem vyhledávání chorob v časných stádiích, kdy se nemoci ještě neprojevují) těchto mutací v lidské populaci, ale další vývoj by mohl pomoci předpovídat možná rizika i problémy, a umožnit tak včasnou intervenci.

Hlad vede k relapsu?

Zdá se, že se v popisu závislosti často objevuje hlad. Hlad po zážitcích, po slasti nebo také po jídle. Začátkem letošního roku byla publikována zajímavá práce týmu vědců z Concordia University v kanadském Montrealu o souvislostech mezi regulačními faktory souvisejícími jak s chutí k jídlu a hladem, tak se závislým chováním a relapsem (návratem k užívání drog).

Vědci použili zvířecí model, aby studiem chování potkanů porozuměli tomu, co k relapsu vede.

U zvířat, která v minulé době jevila známky závislosti na heroinu, se už po krátkém období intenzivního hladu objevovaly příznaky hledání drogy, podobné chování recidivujících narkomanů. Pak se vědci zaměřili na neurotransmiter NPY (neuropeptide Y).

To je neuropeptid složený ze 36 aminokyselin, který má široké spektrum působení, ale jeho hlavní účinek je ve zvýšení příjmu potravy a snížení fyzické aktivity. Tělo ho produkuje víc v době hladu, aby se zvýšila aktivita hladového jedince při vyhledávání potravy.

Závislost a PPP

Badatelé použili blokátory receptorů NPY v mozku (molekuly, které »zalepí« místa, kam se NPY váže a spouští tím příslušné reakce) a ukázalo se, že se nutkání vyhledávat zdroj heroinu u potkanů podstatně snížilo i v době menšího přísunu potravy.

Vědci také nevypozorovali žádné vedlejší účinky, jako například úbytek hmotnosti nebo změny v reakcích a chování.

Praktický přínos tohoto výzkumu je velký. U 40 %–60 % osob léčených ze závislosti na drogách nastane relaps velmi často, když se dostanou do stresových situací.

„Naše zjištění naznačují nový přístup k léčbě drogových závislostí, alespoň pro narkomany, kteří mají poruchy příjmu potravy,“ konstatoval vedoucí montrealského týmu Uri Šalev.

Pokud se vrátíme k principu vzniku závislosti, je pochopitelná možnost, že u některých jedinců závislostní chování souvisí s poruchami příjmu potravy (PPP). Často právě s hladověním, nedostatečným sycením a potlačováním vlastních elementárních potřeb.

Léčba na tomto principu by mohla omezit dopad sebepoškozujícího chování a přinést větší šanci na vyléčení.

Čím se liší alkohol a sekta?

Společensky ne tak viditelným, zato velmi rozšířeným projevem je závislá porucha osobnosti, která se projevuje potřebou závislosti na druhých lidech.

Německý psycholog Heinz-Peter Röhr, který se léčbě závislostí věnuje už čtvrtstoletí, uvádí, že se jedná o neschopnost osamostatnění se jdoucí ruku v ruce s nízkým sebehodnocením. Často také s úzkostí z opuštění, tedy z nutnosti začít existovat samostatně.

„Protože mají strach z mnoha věcí, museli se vyrovnat s mnohým omezením. Ale především nevěří, že by se mohli změnit, že by mohli udělat něco proti strachu úzkostem… Pomoc očekávají jedině zvenčí,“ popisuje Röhr takové pacienty, kterým hrozí hned několik scénářů.

Jedním z nich je zabřednutí do vlivu sekty, jež člověka může dovést do značných problémů. Dalším je jiné uzavření kruhu – to když si takový člověk ze svého strachu »pomůže« tím, že si dá třeba trochu alkoholu na kuráž.

Musím být pořád »v práci«

Zbavení se závislosti na svém okolí a dosažení samostatnosti je paradoxně nezbytným krokem k vytváření toho, co Heinz-Peter Röhr nazývá »zdravá závislost«, tedy rovnocenné mezilidské vztahy, kdy jsou partneři sice spolu, v něčem si vycházejí vstříc, ale bez patologických rysů závislosti.

Tato porucha je podle odborníků mnohem rozšířenější, než se dříve soudilo, a vede často k různým formám závislého chování (nejen k závislosti na osobách, návykových látkách, ale třeba i na workoholismu) nebo psychosomatickým onemocněním.

Workoholismus, tedy závislost na práci, se projevuje různě. A jakkoliv je to na první pohled dobře maskované, i za ní stojí nesamostatnost. Pokud někdo neustále pracuje, »nemá čas« na něco jiného – být s přáteli, být doma s rodinou, dělat cokoliv jiného než to jediné, v čem si je alespoň trochu jistý, tedy na svoje zaměstnání.

Patologicky chudý jídelníček

Jinou formou závislosti je třeba závislost na jídle, která může mít i neobvyklé podoby. Španělská lékařka Dasha Nichollsová provedla epidemiologickou studii nemoci nazvané »selektivní návyk na potraviny«.

Přitom je to stejně závažné onemocnění jako anorexie nebo bulimie. Spočívá v tom, že nemocný jí nejméně dva roky méně než deset druhů potravin.

„Návyk na jisté potraviny se může objevit v kterémkoliv věku a mnohdy jde o výsledek psychologických problémů nebo dokonce citového nedostatku. Selektivní jedlíci se obvykle léčí, i když ne možná tak striktně.

Tendence se u nich ovšem objevuje i v dospělosti. Je těžké říci, jestli se nemoc znovu rozvine. Je to diagnóza teprve nedávno rozlišená a zatím neexistují práce, které by měly vývoj problému prostudovaný,“ doplňuje dětská endokrinoložka Cristina Azconová z univerzitní kliniky ve španělské Navaře.

Tvůrčí práce je nejlepší prevence?

„Z psychologického hlediska se závislost na jídle projevuje téměř stejnými symptomy jako závislost na alkoholu či tabáku. Ale fyzicky je o něco slabší. Když někdo přestane kouřit nebo pít, bude kuřákem i pijanem na celý život, a je ve vážném nebezpečí, že začne znovu.

Člověk, který trpí závislostí na nějaké potravině, se jí může postupně zbavit; a dokonce, když ji překoná, čas od času si tu potravinu může i dopřát,“ vysvětluje doktor Juan José Rodrigánez, španělský lékař a biolog specializovaný na závislosti.

Závislost se projevuje v mnoha podobách, formách s různou mírou závažnosti a nebezpečnosti pro postiženého, jeho okolí i širší společnost. To podstatné je to, že pro její vznik nebo rozvoj jsou rozhodující podmínky na počátku života.

„Když má někdo co dělat, na něčem pracuje, má menší tendence vypracovat si závislost,“ shrnuje lapidárně Juan Rodrigánez to nejdůležitější pro prevenci vzniku jakékoliv patologické závislosti.

Závislost na druhou

*Jeden z vážných, i když méně známých a diskutovaných projevů závislé poruchy osobnosti je závislost na závislosti, nebo přesně řečeno na závislém.

*Heinz-Peter Röhr, který působí jako psychoterapeut na odborné klinice pro léčbu závislostí v německém Fredeburgu, o ní ve své knize Závislé vztahy říká: „Přirozenou reakcí rodinného příslušníka je snaha vyvažovat sílící nejistotu v rodině.

Má jediný cíl – napravit chorobně závislého člověka. To ale není možné, protože závislost je nemoc a je silnější než jakýkoliv vztah.“.

*Pro pomáhajícího je jeho úsilí »napravovat« vynikajícím únikem před vlastními strachy, úzkostmi a nejistotami. Neschopnost přestat s »pomáháním« je tak symptomem stejné chorobné závislosti jakou má ten, komu má být pomáháno.

*Často se lékaři setkávají také s »pomocí« která stav jen zhoršuje – zakrývání problémů, bagatelizování nebo lhaní zaměstnavateli, rodině apod.

Činnost nečinnost

Zvláštní symptom se šíří mezi lidmi, které by ani nenapadlo uvažovat o sobě jako o závislých. Přesto svým způsobem jsou – jejich drogou jsou informace. Člověk na přednášce má otevřený notebook, ale namísto toho, aby sledoval přednášku, kontroluje co chvíli maily, firemní zprávy, novinky na zpravodajských serverech a než se objeví stránka na obrazovce, rychle kontroluje mobil, aby přečetl zprávy hned, jak se objeví na displeji.

Pro podobnou činnost se používá výraz multitasking. V informatice označuje schopnost vykonávat několik procesů, které se střídají tak rychle, že působí dojmem, jakoby probíhaly současně. Kapacita a způsob fungování lidského mozku a vědomí ale neodpovídá počítači a takové chování často není efektivní.

Informace prošumí okolo a neuloží se. Jaký je skutečný výsledek multitaskingu v podání většiny lidí? Roztěkanost, duševní nepřítomnost v daném okamžiku, v podstatě také únik z reality.

Každý se přece někdy napije…

*Alkohol, z arabského al-kahal, jemná substance, ve středověku spiritus (substance, duch, ale spíš »diaboli« než »sancti«) je v naší kultuře naprosto běžně přijímanou a dostupnou drogou. *Statistiky z první poloviny roku 2010, na kterých pracoval PhDr. Ladislav Csémy z Laboratoře pro léčbu závislostí Psychiatrického centra Praha, přitom ukázaly, že jsme na tom čtyřikrát hůře, než jsme předpokládali – 550 000 lidí v ČR je závislých na alkoholu.

*Pokud budeme uvažovat nejen v číslech vyjadřujících léčenou závislost, pak to, čemu se eufemisticky říká »problém s pitím« má v ČR asi 25 % mužů a 10 % žen.

Více:

Röhr, R.: Závislé vztahy, Portál 2011

https://www.adiktologie.cz/cz/

https://www.drnespor.eu/