Po patnácti dnech ode okamžiku, kdy byla pro chlazení havarovaných reaktorů jaderné elektrárny ve Fukušimě, poškozených zemětřesením a tsunami, použita mořská voda, naměřili atmosféričtí chemikové v kalifornské La Jolle strmý nárůst koncentrace raioaktivního izotopu síry v ovzduší.
Bylo pravděpodobné, že pochází z poškozené japonské elektrárny. Naměřené koncentrace byly vysoké, avšak nepřesáhly mez pro člověka ohrožující.
Neutrony a další produkty jaderné reakce se uvolňují z palivových tyčí při jejich tavení. V mořské vodě čerpané do reaktorů pak neutrony kolidují s chloridovými ionty za vzniku radioaktivních izotopů síry.
Když byla voda načerpána do horkých rektorů, okamžitě se přeměnila na páru. Aby se zabránilo explozi nahromaděného vodíku, byla kvanta páry vypouštěna do atmosféry i s obsahem vznikající radioaktivní síry. Ve vzduchu pak síra reagovala s kyslíkem za vzniku oxidu siřičitého a síranů.
Proudění převládajících západní větrů přenášelo sloučeniny síry přes Tichý oceán. Vědci znovu zdůraznili, že i když nejvyšší naměřená koncentrace byla velmi vysoká v porovnáním s obvyklými hodnotami záření na pozadí, absolutní hodnota byla stále tak malá, že nepředstavovala pro obyvatele Kalifornie ohrožení.
Podle kinetiky jaderné reakce také vědci spočítali, že koncentrace radioaktivního izotopu síry nad oceánem v blízkosti havarované elektrárny musela být asi 365krát vyšší.
Vědci tvrdí, že v každém neštěstí je i něco, co je zdrojem poznání a poučení. V tomto případě katastrofa dala možnost prozkoumat dynamiku přenosu radioaktivní síry v atmosféře a získat tak data důležitá i pro pochopení toho, jakou roli mohou kontaminanty na bázi síry hrát při znečišťování ovzduší.