Zde jsou míněny zákony přírodní. Občas si z nás totiž věda udělá legraci a postaví na hlavu některé základní životní jistoty. Třeba tu, že cukr se ve vodě (čaji, kávě) rozpouští. Nerozpouští, prý se rozkládá.
Profesor potravinářské chemie Shelly J. Schmidt tvrdí, že to pomůže jak farmaceutům při výzkumu složení pomocných látek, tak potravinářským technologům s vylepšování chuti a konzistence jejich výrobků.
Má na mysli zejména nežádoucí nahořklou příchuť, která vzniká při karamelizaci cukrů při tepelné úpravě.
Na stopu toho podivného jevu přivedlo vědce to, že nebyli schopni naměřit konstatní teplotu tání sacharózy v práci, kterou se právě zabývali. V literatuře to není nic divného, ale rozdíly teplot tání jsou vysvětlované vždycky přítomností příměsí a nečistot.
Vědce to začalo víc zajímat a zjistili, že různé naměřené hodnoty závisí na tom, jak rychle se sacharóza zahřívá. Pak by se však podle všeho jednalo o tání a ne o rozpouštění. Aby vědci odlišili regulérní termodynamické tání a tento nový jev, nazvali jej „nepravým táním“.
Schmidt se svými kolegy se těší, že podobným způsobem prozkoumají za pomoci nových metod některé další procesy, například zvětrávání a stabilizaci nebo vytváření hydrátů (pak by zmizely ty protivné slepené hrudky sušeného mléka).