Až půjdete v jihovýchodní Tanzanii na noční procházku, podívejte se nejdřív na oblohu. Pokud měsíc dorůstá nebo je těsně před úplňkem, klidně pokračujte. Pokud je ale obloha temná, riskujete, že skončíte ve lvím žaludku.

Craig Packer, expert na chování lvů z univerzity v Minnesotě prostudoval okolnosti téměř 500 případů napadení člověka lvem z let 1988 a 2009, přičemž dvě třetiny obětí byly roztrhány a sežrány. Drtivá většina útoků se odehrála mezi soumrakem a desátou hodinou, kdy jsou lidé ještě poměrně aktivní, protože chtějí  světlo krátkého soumraku ještě využít.

V první polovině lunárního cyklu jsou útoky podstatně řidší, protože až do úplňku je dost světla a  lev má menší šanci překvapit svou oběť.  Ve druhé polovině lunárního cyklu jsou lvi nejhladovější, protože vytrávili a na konci cyklu už napadají člověka o něco méně, ale přece jenom častěji než v první polovině cyklu.

Craig také naznačil zajímavou myšlenku. Lidé většinou měli jako sousedy nějaké noční predátory a lvy malovali v Africe na stěnách jeskyní už před 36 000 roky. Nebezpečí útoku velkých kočkovitých šelem podle Craiga Packera spoluvytvářelo hluboce zakořeněný lidský strach ze tmy.

V každé kultuře hrál jednu z nejvýznamnějších rolí v mýtech a rituálech i měsíc. Je pravděpodobné, že měl funkci ochránce, signalizoval i míru bezpečí v noci, když je Slunce ukryté. „Můžeme být poslední výzkumný tým, který kdy shromáždil dostatek údajů k uveřejnění tohoto druhu analýzy,“ řekl Packer.

„Velké kočky mizí rychle na celém světě, ale jejich dopad na naši evoluční psychologii bude pravděpodobně trvat navždy.“.