Astronomové nevěřili vlastním očím, přesně řečeno očím Herschelova vesmírného teleskopu. Na místě, kde na mapě vesmíru očekávali poušť, uviděli poměrně výkonnou saunu plnou horké vodní páry. Kde se tam vzala? Přijměte naše pozvání a poleťte se s námi podívat, co se děje v souhvězdí Lva.
Když tým vědců, vedený Leen Decinem z Katolické univerzity v belgickém Leuvenu, v srpnu 2010 analyzoval data z Herschelova vesmírného teleskopu (Herschel Space Observatory, HSO), ukázalo se, že je něco úplně jinak. Hypotézy, vysvětlující překvapující přítomnost vody v okolí hvězdy CW Leonis (nebo také IRC+10216), se ukázaly jako nedostatečné.
Zářící poušť v souhvězdí Lva
Hvězda CW Leonis je od nás vzdálená přibližně 650 světelných roků. Najdete ji v souhvězdí Lva a je nejjasnější hvězdou, vyzařující ve vlnových délkách infračerveného spektra. Je ve stadiu zániku, jedná se tedy o rudého obra s hmotností minimálně o 50 % větší než Slunce a poloměrem asi 500x větším (kdyby byla na místě Slunce, zasahoval by její okraj až za planetu Mars). Je zahalená v mohutném oblaku plynu a prachu. Při jaderných reakcích, provázejících její zánik, se tvoří značné množství molekul uhlíku a v menší míře i dalších prvků a sloučenin, které se ve formě hvězdného větru uvolňují do okolního prostoru rychlostí přibližně 14,5 km/s. Hvězdám podobného typu se říká uhlíkové hvězdy a rozhodně se nepředpokládá, že by v nich byla přítomna voda.
Kam se vypařily komety?
V oblacích zahalujících CW Leonis ale voda je a navíc za velmi neobvyklých podmínek. Prvotní nálezy satelitu SWAS (Submillimeter Wave Astronomy Satellite), ukázaly přítomnost vody v oblastech, kde teplota klesá až na 60 K (-213,15 ºC). To bylo možné poměrně rychle vysvětlit hypotézou, že teplem uvolněným z procesů probíhajících v centrální hvězdě se odpařuje voda z oblaku komet, který hvězdu obklopuje – oblaku, který může být podobný Kuiperovu pásu komet, který obklopuje naše Slunce –, nebo z blízkých trpasličích planetek.
Horká oáza
Herschelův teleskop ale odhalil vodu v »těsné« blízkosti centrální hvězdy, v oblastech s teplotou dosahující až 1000 K (726,85 ºC)! To už ale nelze vysvětlit jen odpařováním vody z odpařujících se komet. „Modely předpovídají, že by neměly existovat žádné molekuly vody v obalech tohoto typu hvězd, takže si astronomové lámou hlavu, jak se tam dostala,“ řekl Paul Goldsmith z NASA Jet Propulsion Laboratory v kalifornské Pasadeně. „Pozorování Herschelova vesmírného teleskopu potvrzují překvapující přítomnost vodních par v tom, co jsme považovali za astronomickou poušť.“
Vesmírná alchymie
Jak si Universum kuchtí vodu v hvězdné laboratoři? Astronomové na základě naměřených dat formulovali model, který vysvětluje přítomnost vody na tak nečekaném místě a za tak vysoké teploty. Tím rozhodujícím faktorem je záření ve vlnových délkách ultrafialového světla, které proniká do vnitřních vrstev oblaků prachu okolo hvězdy. Dokáže narušit vazby v molekulách přítomných sloučenin uhlíku a křemíku s kyslíkem. Díky tomu uvolněný kyslík může reagovat s vodíkem za vzniku molekul vody, formujících oblaka vodní páry. Kromě různých typů sloučenin uhlíku, kyslíku a křemíku byla potvrzena i přítomnost dusíku, síry a chloru.
Mimochodem, co se asi všechno dá ukuchtit z ohřáté vody a za přítomnosti všech důležitých biogenních, tedy život tvořících, prvků?
Kolik hvězd ještě můžete vidět?
Jak kde. Hvězd neubývá, ale na mnoha místech planety je noční obloha zaslepená »světelným znečištěním«. Umělé osvětlení v hustě osídlených oblastech znemožňuje zažít skutečnou temně modrou, hlubokou noc a pozorovat hvězdy, ať už máte za lubem výzkum spektrálních čar mlhovin nebo máchovskou romantiku. Proto vznikla iniciativa sdružení Kuffner-Sternwarte a zemské hvězdárny Thüringer Landessternwarte v německém Tautenburgu. Experiment vyhodnocuje pozorování co největšího počtu pozorovatelů z celého světa a zapojit se může každý. Na severní polokouli můžete pozorovat dvě dobře známá hvězdná seskupení – celoročně souhvězdí Malého medvěda (Ursa minor), Malý vůz a v zimě souhvězdí Orion. Viditelnost je hodnocena dlouhodobě podle dohodnutých pravidel. Podrobnosti o projektu najdete na adrese http://hms.sternhell.at