První a dosud jediný pokus najít na Marsu život učinil program Viking agentury NASA, která v roce 1975 vypustila k Marsu dvě sondy. Několik testů udělala i sonda Phoenix, ale ty nebyly hlavním cílem její mise.
Nyní se z vědecké obce množí hlasy, aby prioritou robotických zařízení vyslaných k rudé planetě v příštím desetiletí bylo opětovné hledání možného života.
„Mohl by na Marsu existovat život?“ Tato otázka vrtá hlavou nejen tisícům badatelů, ale i mnoha lidem, kteří se o vědu tak či onak zajímají. Pohříchu se zatím uskutečnilo jen málo experimentů, jež by mohly na tuto otázku pomoci najít odpověď.
Nejdůležitější lidský úkol
Z řad akademiků se stále častěji ozývá volání, aby hledání případného života na Marsu bylo intenzivnější. „Neexistuje žádný lidský úkol, který je důležitější než ověření, zda jsme ve vesmíru sami, či ne.
A Mars musí být prvním místem, kde hledat, protože je prostě na našem předním dvorku. Vždyť nalezení života na Marsu by bylo největším vědeckým úspěchem tohoto století,“ myslí si astrobiolog Alberto Fairen z institutu pro hledání mimozemské inteligence SETI a z kalifornského Amesova výzkumného centra NASA.
Podle Fairena by se měla proměnit celá strategie výzkumu Marsu. „Vyzýváme k tomu, aby výzkumnému programu Marsu byl dán jasný scénář, který bude upraven pro tři hlavní cíle seřazené dle priority. A těmi jsou hledání současného života, hledání bývalého života a přeprava vzorků,“ podotýká Fairen.
Marťané z minulosti
O tom, že na Marsu nějaký život existuje, byli lidé přesvědčeni dlouhá léta. Když byly v 19. století objeveny zvláštní útvary na Marsu, francouzský astronom Camille Flammarion (1842–1925) napsal: „Tuto pozoruhodnou pravidelnou síť přímých linií, tisíce kilometrů dlouhých, lze pochopit pouze jako umělé dílo.
Je důkazem, že na Marsu existují rozumné bytosti značných schopností a inteligence vysoko převyšující naši.“.
Se životem na Marsu si zahrávali i mnozí spisovatelé. Slavný román Herberta George Wellse (1866–1946) Válka světů popisuje invazi Marťanů na planetu Zemi. Za zmínku stojí i pozoruhodné dílo Raye Bradburyho (*1920) Marťanská kronika.
Nicméně přesnější pozorování ukázala, že inteligentní forma života nás na Marsu nečeká. Ovšem otázka jednoduchých organismů stále ještě zcela vyřešena není, byť pravděpodobnost jejich nalezení je velmi nízká.
Co objevil Viking?
Americký ambiciózní program Viking vyslal na Mars dvě sondy, které mimo jiné měly za úkol pátrat po tamním životě. Zprvu se mohlo zdát, že obě sondy byly při své misi úspěšné. V místní půdě totiž objevily organické látky, například chloritan nebo dichlormetan.
Vědci se ovšem nakonec přiklonili k domněnce, že tyto látky jsou důsledkem pozemské kontaminace. Modul Vikingu 1 vysílal svá vědecké pozorování až do 13. listopadu 1982, kdy s ním po špatně zadaném příkazu ze Země byl ztracen kontakt. Jeho sourozenec Viking 2 ukončil svou činnost již v roce 1980.
V květnu 2008 přistála na Marsu sonda Phoenix. Ta v marsovské půdě našla chloristan hořečnatý, který dokáže organické pozůstatky zničit. Proto badatelé výsledky pozorování programu Viking zčásti přehodnotili.
Sonda totiž vzorky zahřála, což mohlo vyvolat chemickou reakci mezi perchlorátem a jakoukoli přítomnou organickou složkou, a tím organické části zničit.
Je klíčem metan?
V poslední době naděje na nalezení marsovského života opět trochu stoupla. V některých částech našeho nejbližšího planetárního souseda byla naměřena zvýšená koncentrace metanu. Ten, jak známo produkují především živé organismy. Jen na Zemi je 90 % veškerého metanu v atmosféře biologického původu.
Vědci sami přiznávají, že původ metanu na Marsu není snadno vysvětlitelný. „Věk metanu, který jsme zjistili, nelze určit, mohl se tam objevit hodně dávno, nebo i zcela nedávno. Všechny možné hypotézy o vzniku metanu jsme prozkoumali, ale k žádné vědecky podložené dohodě jsme nedospěli,“ konstatoval planetolog Michael Mumma, vedoucí astrobiologického střediska Goddard Space Flight Center při NASA. Je tedy klidně možné, že Mars držel svůj metan pod pokličkou tisíce let, a teprve nyní si plyn našel cestičku, kterou ze spodních vrstev planety uniká do atmosféry.
Vznik metanu na Marsu má nejspíše na svědomí voda, oxid uhličitý a vnitřní teplo planety.
Nový průzkumník
Letos by měla směrem k Marsu odstartovat sonda Mars Science Laboratory (MSL). Pochází z dílny NASA a bude pětkrát těžší a ponese desetkrát více vědeckých přístrojů než Spirit nebo Opportunity, které na povrch Marsu dosedly v roce 2004.
Jedním z jeho úkolů bude právě pátrání po marsovském životě, buď po tom současném, nebo alespoň po tom minulém. Robot, jenž by měl povrch Marsu brázdit necelé dva pozemské roky, bude pátrat po uhlíkatých sloučeninách.
Kromě toho bude hledat prvky nutné pro život, tedy kyslík, uhlík, vodík, dusík, fosfor a síru. Také bude zjišťovat současný stav distribuce a koloběhu vody a oxidu uhličitého.
Na základě šetření sondy MSL by badatelé mohli rozluštit alespoň některé otázky, týkající se případného marsovského života. V roce 2016 pak k rudé planetě zamíří další průzkumník z dílny NASA. Ponese název Astrobiology Field Laboratory a bude řešit podobné úkoly jako MSL, tedy zda v minulosti byl Mars živou planetou, či jí snad ještě je i v současnosti.
Inspirace Zemí
Vědci se při hledání živých organismů na Marsu inspirují mnohými příklady ze Země. I na naší planetě lze najít místa, která na první pohled životu nepřejí, ale přesto tam je a dokonce prosperuje.
V oblastech Antarktidy se lze setkat s trvale zmrzlou půdou, jež je překryta vrstvou ledu. Člověku by zde asi příliš do zpěvu nebylo, ale některé druhy mikrobů tu celkem vesele žijí. A přitom podobnou strukturou půdy se může pochlubit i Mars.
Nebo jiný příklad. Poušť Atacama leží v Jižní Americe mezi Peru a Chile. V jejím středu nebyly v historii nikdy zaznamenány žádné srážky. Teplotní výkyvy mezi dnem a nocí zde dosahují padesáti stupňů. Zdálo by se, že cokoliv živého zde nemůže vydržet déle než pět minut.
Toto místo je krajině na Marsu velmi podobné. Přesto i zde mikrobiální život doslova bují. Ovšem je samozřejmě jasné, že i to nejméně příjemné místo na Zemi se svou nehostinností s Marsem nemůže srovnávat.
Co nám Mars prozradí?
Současná vědecká zjištění vycházejí z předpokladu, že kdysi byla na Marsu hustá atmosféra a místní tlak dovoloval existenci vody v kapalném stavu. Možná se zde dokonce nacházel oceán, který pokrýval nemalou část planety.
V takových podmínkách život vzniknout mohl… Nicméně, tyto příhodné podmínky trvaly jen krátce a navíc Mars leží mimo obyvatelnou zónu Slunce (viz box). Náš blízký vesmírný soused a jednou možná i náš druhý domov však zatím odkryl jen nepatrnou část svých tajemství, a k dispozici tak zatím máme mnohem více otázek než odpovědí.
Lze se jen těšit, jaká překvapení nám Mars ještě přinese.
Mohl život na Marsu existovat jen krátce po vzniku planety?
*Pokud někdy byl na Marsu život, mohlo to být jedině v prvních 600 milionech let jeho existence. Alespoň jsou o tom přesvědčeni vědci z University Rhode Island.
*Klima, které tehdy na Marsu vládlo, bylo vlhké a teplé, soudí experti, a proto zde teoreticky mohl vzniknout život.
*Jenže postupem času se planeta vysoušela a ovládla ji taková nehostinnost, ve které nemohly přežít ani nejjednodušší organismy.
*K tomuto závěru vědecký tým dospěl na základě analýzy vzorků marsovských minerálů. *Změna nastala asi před 4 miliardami let a na svědomí ji zřejmě mají sopečné erupce. Od té doby se místní minerály vytvářejí bez pomoci vody a i díky tomu jsou velmi bohaté na železo. Právě oxidy železa způsobují charakteristickou červenou barvu této planety.
Technické parametry sondy Mars Science Laboratory
Délka: 2,7 m
Váha: 900 kg (včetně 80 kg vědeckých přístrojů)
Rychlost: 90 m/hod
Dosah: Během své mise by MSL měl zvládnout ujet 20 kilometrů
Pohon: Radioizotopový termoelektrický generátor (Ten používaly i obě sondy Viking, jedná se o dlouhodobý a spolehlivý zdroj stejnosměrného elektrického proudu, využívající k získání tepelné energie rozpad radioaktivních prvků.).
Paměť počítače: 256 kB EEPROM, 256 MB DRAM a 2 GB flash paměť
Záhadné zkameněliny na Marsu
V úzké marsovské proláklině zvané Nili Fossae by mohly být zkamenělé pozůstatky života z minulosti. Myslí si to tým badatelů, který vede Adrian Brown z kalifornského institutu pro hledání mimozemské inteligence SETI. Na odvrácené straně planety byla totiž objevena lokalita nápadně se podobající jedné australské oblasti, kde byly zjištěny fosilie z doby, kdy Země byla ještě v pubertě.
Někteří odborníci se domnívají, že podobné procesy, které uchovaly doklady o životě na Zemi, mohly nastat i na Marsu. Skála, na níž se vědci zaměřili, je stará asi 4 miliardy roků, je tedy jen o půl miliardy let mladší než její mateřská planeta.
