Pokud možno ekologická likvidace odpadu či výroba nejrůznějších látek, které budou moci sloužit jako suroviny k dalšímu zpracování, je v poslední době častým cílem výzkumů mikrobiologů. Obě tyto mouchy se jednou ranou podařilo zabít doktorskému studentovi Keerthi Venkataramanovi na univerzitě v Huntesville v Alabamě.
Venkataraman pracoval na problému, co s glycerolem, který vzniká jako odpadní produkt spalování některých biopaliv. Samotný glycerol jistě k zahození není: využití nalézá zejména v kosmetickém průmyslu. Problémem však je, že při spalování rozhodně nevzniká glycerol čistý. Jeho přetvoření do čisté podoby by se bohužel z finančního hlediska příliš nevyplatilo. Stálo by totiž zhruba 3x tolik, kolik je hodnota čisté substance.
Co tedy s takto bohatou, ale zatím v podstatě nevyužitelnou surovinou? Venkataraman zapojil kmen bakterie Clostridium pasteurianum, který běžně žije v nižších vrstvách půdy a řešení bylo na světě. Tato bakterie dokáže využít přetvořit glycerol na řadu koncových produktů. Mezi nimi vynikají především tři druhy alkoholů: butanol, etanol a propanediol. Za zvláště zajímavý produkt lze považovat první ze zmiňovaných, butanol. „Butanol může být využíván jako průmyslové rozpouštědlo či dokonce přímo jako palivo do aut. Navíc s ním nejsou stejné problémy jako s ethanolem, jako je například příliš rychlé vypařování,“ popisuje výhody butanolu Venkataraman.
„Jeho“ bakterie zatím dovede přeměnit 30-35% glycerolu na butanol, dalších 25-30% na další suroviny, které mohou být dále využity například k výrobě plastů. Práci s bakterií si ale pochvaluje i z jiných důvodů. Na rozdíl od jiných druhů, které mohou být v kontextu lidského organismu nežádoucími patogeny, je tento kmen zcela neškodný. Kdyby tedy z chemického provozu náhodou unikl, nic velkého se nestane.