18. 1. 2000 v 8:43 ráno místního času se nad obzorem v blízkosti kanadského jezera Tagish objevila zářící čára. Mohl za ní meteorit, který před několika málo okamžiky vstoupil do zemské atmosféry. Než dopadl na zamrzlou hladinu jezera, stihl se rozpadnout na přinejmenším 500 drobných kousků, které později sesbíral vědec a částečně i dobrodruh Jim Brook.
Rozsáhlý tým geologů a chemiků zveřejnil nedávno v časopise Science studii, podle níž měl každý kousek tohoto meteoritu poněkud jiné složení.
Zajímavý způsob, jak byl tagishský meteorit zachován, tady nabídl chemikům jedinečnou příležitost, jak studovat složení a procesy v různých částech původně jednotného tělesa. Studium chemického složení meteoritů je totiž již po dlouhou dobu v centru zájmu vědců, kteří se zajímají o původ života na Zemi.
Z hlediska astronomů a geologů patří tento meteorit do skupiny uhlíkatých chondritů typu C2. Kromě běžných anorganických sloučenin obsahují tyto meteority také řadu sloučenin organických, zejména cukry a aminokyseliny.
Analýza jednotlivých fragmentů tagishského meteoritu, kterou provedli vědci pod vedením Christophera Herda z univerzity v Edmontonu odhalila, že chemické procesy, které vedly k vytvoření organických sloučenin, probíhaly v mateřském asteroidy velmi nerovnoměrně.
Některé úlomky meteoritu byly například až 100x bohatší na obsah aminokyselin, než úlomky jiné. Vědci usuzují, že chemické reakce, které daly vzniknout různým látkám, probíhaly již na původním asteroidu, z něhož meteorit pochází.