Biologičtí inženýři z Harvardovy univerzity nedávno přinutili živé buňky, aby vytvořily barvivo, které dokáže fungovat jako prostředí pro usměrnění světelného impulsu. Tato na první pohled nezajímavá informace se však objasní v momentě, kdy dodáme, že něco takového umožňuje vznik zařízení, jemuž nelze říci jinak, než „živý laser“.
Genetici Malte Gather a Seok-Hyun Yum dosáhli tohoto podivuhodného cíle s využitím látky, která je mezi lékaři a genetiky v posledních letech nesmírně oblíbená: zeleného fluorescenčního proteinu (GFP), který byl původně objeven u mořských medúz.
Gen pro tuto látku (resp. její upravenou verzi, tzv. „vylepšený GFP“) „zabudovali“ do buněk buněčné kultury, která má původ v zárodečných buňkách lidských ledvin. Tyto buňky začaly skutečně produkovat vylepšenou verzi GFP, která září mnohem silněji, než běžná „divoká“ forma téže látky.
Takto upravené buňky poté umístili do reflektivní optické komory laseru, aby tak vytvořili jeho tzv. aktivní prostředí. Při nižších energiích získali vědci pouze běžný typ fluorescence. Jakmile však překročili jistou prahovou hodnotu, proměnilo se výsledné světlo zcela.
Změnilo barvu na prakticky čistě zelenou (516 nm vlnové délky), zesílil se jas a světlo přestalo být rozptýlené.
Největší uspokojení vědcům zatím přineslo „jen“ to, že něco takového může skutečně fungovat. Jak sami přiznávají, pro svůj objev uplatnění zatím spíše jen hledají. Oblast, v níž se rozhlížejí, je zejména monitorování jistých procesů uvnitř živých buněk.
