Vědci z NASA ukázali převratný výsledek své práce – globální mapy fluorescence pozemské vegetace. Vyvinuli metodu, která dokáže zachytit jinak obtížně detekovatelné slabě načervenalé záření, které vyzařují fotosyntetizující rostliny.

Zatímco mořští biologové už mapovali fluorescenci fytoplanktonu, suchozemská vegetace tímto způsobem ještě zmapována nebyla.

Tento způsob detekce tak nezachycuje jen přítomnost zelených rostlin, ale i „aktivitu“ fotosyntézy. Zelené porosty mohou být poškozeny v důsledku sucha, mrazů, zvýšené koncentrace solí, kyselosti apod.

a to se projevuje na intenzitě fotosyntézy ještě dřív, než máme šanci si všimnout, že rostlina vadne a mění barvu. Tak je šance detekovat prostřednictvím satelitních snímků možné poškození ještě dříve, než se projeví nevratným poškozením zelených ploch.

Satelitní snímky potvrzují předchozí experimenty, které naznačují, že fluorescence chlorofylu klesá na podzim ještě před změnou poměru barviv v rostlinách a vyššího stresu v důsledku nižších teplot a méně příznivých světelných podmínek.

Je třeba ještě detailněji prozkoumat, jak se liší například fluorescence rostlin v závislosti na světelných podmínkách samotných. V silném odpoledním světle, ve kterém byla prováděna měření, vyzařují silnější fluorescenční signál nestresované zdravé rostliny než rostliny poškozené nebo ohrožené, Nicméně vědci už vědí, že ráno nebo večer, když je světlo méně intenzivní a prochází pod jiným úhlem atmosférou je to naopak.

V budoucnu se očekává, že vědci zpracují metodiku pro mnoho praktických aplikací. Mohly by pomoci zemědělcům reagovat na extrémní počasí nebo humanitárním pracovníkům odhalit hrozící hladomory a reagovat včas.

Fluorescenční měření by mohlo také vést k průlomu v pochopení dalších souvislostí uhlíkového cyklu a pomoci tak objasnit jednu z klíčových oblastí nejistota vědy o klimatu.