Když člence posádky raketoplánu Endeavour Heidemarie Stefanyshyn-Piperové ve volném vesmírném prostoru utekla brašna s nářadím, celá situace měla mírně komický přídech. Taška se však stala součástí tzv.
vesmírného smetí, které může způsobovat i závažné nehody. Jenže co s ním?
Nefunkční satelity, vyhořelé stupně nosných raket, lana nebo třeba zmíněné nářadí, které astronautům »uplavalo« ve stavu beztíže. To všechno je kosmické haraburdí, které obíhá okolo naší planety.
„Za celou dobu kosmického výzkumu se na zemské orbitě nashromáždilo více než 100 000 všelijakých úlomků umělého původu, jejichž celková váha dosahuje pozemské váhy 3000 tun,“ odhadují odborníci.
Problém je, že i centimetrový předmět může znamenat ohrožení vesmírných stanic či kosmonautů, kteří pracují v otevřeném vesmíru. Nepatrný kousek železného šrotu má na orbitě stejný účinek jako náboj z pušky, kousek o velikosti oříšku už dokáže prorazit stěny vesmírné stanice.
A úlomek velikosti tenisového míčku? Ten dokáže napáchat stejné škody jako 25 dynamitových náloží.
Jak ulovit satelit?
Vesmírné agentury si nebezpečnost kosmického smetí samozřejmě uvědomují. Sledovací síť amerického letectva sleduje dráhy 18 000 objektů větších než jeden centimetr. Ruská federace provozuje podobný systém, kterým monitoruje 5000 objektů.
Právě ruské vesmírné korporaci Eněrgija došla s vesmírným harampádím trpělivost a rozhodla se na úklid oběžné dráhy vyčlenit částku dvou miliard dolarů. Ostatně vesmírné úlomky jsou ohrožením pro celou civilizaci, která je do značné míry na satelitních systémech závislá.
Vždyť pomocí signálů ze satelitů lidé telefonují, přijímají televizní signál, používají navigaci GPS nebo předpovídají počasí.
Rusové hodlají vybudovat speciální zařízení podobné satelitu, které bude kosmické trosky a nepoužívané družice odchytávat. Ulovené kořisti pak budou odkloněny a navedeny směrem k Zemi, kde by měly buď shořet v atmosféře, nebo šplouchnout do oceánu.
Doufejme, že nedojde k chybě ve výpočtech, aby se pak některý satelit nezavrtal třeba do Staroměstského náměstí.
600 družic skončí v síti
Ruský lapací systém má být poháněn jadernou energií. Eněrgija zatím představila pouze jeho náčrty, na detaily si budeme muset ještě nějakou dobu počkat. Důležitou úlohu zde má hrát iontový plyn, kterým bude zatoulaným družicím jemně měněna jejich trajektorie, aby se dosáhlo kýženého výsledku.
Podle ruských plánů by testování mělo začít v roce 2020 a naostro by se měl systém rozjet o tři roky později. Životnost je zatím odhadována na 15 let, takže čistit kosmický prostor by měl až do roku 2038. „Vyčistíme oběžnou dráhu od šesti set nepoužívaných satelitů,“ odhodlaně oznámil zástupce agentury Viktor Sinjavskij.
Agentura Eněrgija hodlá podobný systém vytvořit i pro případ kosmických srážek s jinými tělesy. Kosmické plavidlo by pak dokázalo vykolejit zkázonosnou kometu či asteroid, který by se řítil k naší planetě. Podobné plány však ještě zdaleka nemají konkrétní podobu.
Vysavač, nebo balony?
Ale zpět ke kosmickému odpadu. Evropská kosmická agentura (ESA), mezi jejíž členy patří i Česká republika, se také rozhodla k činu. Oznámila, že vybuduje vlastní sledovací systém, který by měl zabránit haváriím evropských satelitů.
V současnosti je ESA totiž odkázána na zprávy z Houstonu, a pokud chce být skutečně soběstačnou kosmickou agenturou, jiný krok jí nezbývá. Systém by měl být spuštěn během příštích deseti let. „S hotovým systémem lze počítat nejdříve v letech 2017 nebo 2018,“ prohlásil německý vědec Holger Krag.
Řada nápadů, jak vyčistit oběžnou dráhu, se již vylíhla. Kristin Gatesová z Global Aerospace Corporation v kalifornské Altadeně navrhuje, aby nové družice byly doplněny o balony, které by je po skončení jejich mise stáhly do vyšších vrstev zemské atmosféry, kde by poté došlo k jejich shoření.
Existují i odvážnější projekty, například myšlenka vesmírného vysavače, leč ještě mnoho vody uplyne, než si lidstvo ve vesmíru zvesela zaluxuje.
Každopádně, dokud nad našimi hlavami budou létat stovky matiček a šroubků, budou si muset astronauti svou obezřetnost obzvlášť vytrénovat.
Aféry s kosmickým smetím
11. ledna 2007 – Číňané provedli test svého vojenského systému, při němž byla zničena jedna z meteorologických družic. Při její zkáze vznikly tisíce úlomků a většina z nich stále zůstává na oběžné dráze.
21. února 2008 – Před třemi lety byl plánovaně sestřelen americký vojenský satelit. K sestřelení byla použita upravená raketa SM-3, odpálená z raketového křižníku Lake Erie. V současnosti se již na oběžné dráze nenacházejí žádné zbytky trosek zničeného satelitu.
12. února 2009 – Dochází k historicky první srážce dvou satelitů. K havárii došlo asi 800 kilometrů nad Sibiří. Aktéry nehody byl americký satelit komunikačního systému Iridium a ruská již nepoužívaná družice Kosmos 2251, která se na oběžné dráze už jen toulala.
Výsledkem kolize byl obrovský oblak úlomků, z nichž některé získaly takovou rychlost jako vystřelený náboj. Měření provedená ze Země přitom předpověděla, že oba objekty se minou o 800 metrů….
12. března 2009 – Ten den byla preventivně evakuována Mezinárodní vesmírná stanice. Ke stanici se blížil shluk úlomků o velikosti několika centimetrů. Trosky byly odhaleny pozdě na to, aby stanice podnikla úhybný manévr.
Posádka přešla do připojené kosmické lodi Sojuz TMA-13, pro případ dekomprese stanice po srážce. Největší kus vesmírného smetí, pravděpodobně starý motor, nakonec ISS minul a žádné škody hlášeny nebyly.
Co také létá ve vesmíru?
Kromě brašny s nářadím, kterou ztratila Heidemarie Stefanyshyn-Piperová, létají nad našimi hlavami další zajímavé věci. Například rukavice, o kterou přišel při svém výstupu z lodi Gemini 4 v roce 1965 astronaut Edward White, později tragicky zahynuvší při požáru na palubě Apolla 1. Whiteova rukavice létala kolem Země rychlostí 28 000 kilometrů za hodinu.
Michael Collins ztratil ve vesmíru v roce 1966 kameru. A ze sovětské stanice Mir zase uplaval zubní kartáček. Právě z této stanice byly plánovaně do kosmu vypuštěny desítky pytlů s odpadky, které dnes na orbitě také dělají neplechu.
