Před dvěma sty devadesáti miliony let, v horském údolí v centrální oblasti superkontinentu Pangea, vrcholný predátor ulovil nejméně tři různá zvířata, jejichž kosti o něco později vyzvracel. Tento materiál v průběhu věků ztvrdl a nyní je nejstarším zkamenělým vzorkem zvratků, jaký kdy byl objeven v suchozemském ekosystému. Jaké informace poskytuje?.

Paleontologové objevili vzorek zkamenělých zvratků o velikosti limetky v roce 2021 na nalezišti zvaném Bromacker ve středním Německu. Vědci poté naskenovali kosti v něm obsažené a vytvořili 3D modely zobrazující shluk částí z různých zvířat, což naznačuje, že pocházejí ze střeva predátora.

Chemicky také analyzovali materiál obklopující kosti a zjistili, že má nízký obsah fosforu, což naznačuje, že se nejedná o zkamenělý trus.

„Je to něco jako fotografie okamžiku z minulosti, která nám vypráví o zvířeti, které tehdy žilo,“ říká Arnaud Rebillard, paleontolog z Muzea přírodopisu v Berlíně. „Všechna data, která můžeme o jeho chování díky tomu odhalit, jsou velmi cenná.“ Ačkoli konkrétní predátor, který kosti vyvrhl, není znám, vědci silně předpokládají, že se jednalo o jedno ze dvou zvířat, vzhledem podobným dnešním varanům komodským.

Buď to byl Dimetrodon teutonis s výraznou hřbetní plachtou, nebo Tambacarnifex unguifalcatus.

Zkamenělé zvratky drobných savců

Ačkoli mají plazí vzhled, oba patří do velké skupiny obratlovců zvané Synapsida, která zahrnuje savce a jejich vyhynulé příbuzné. Jednalo se o malé mezopredátory, kteří vyplňovali ekologickou mezeru mezi hmyzožravci a velkými predátory.

Dimetrodon teutonis žil v raném permu, konkrétně přibližně před 295–290 miliony let. Jedná se o nejmenšího známého Dimetrodona, který se přizpůsobil horské, poměrně chladné a suché permské krajině Bromackeru v dnešním Durynsku.

Jeho tělo měřilo asi 40 cm, ocas dalších asi 40 cm, vážil kolem jednoho kilogramu. Živil se drobnými obojživelníky a ranými plazy. Disponoval hřbetní plachtou jako ostatní zástupci druhu Dimetrodon.

Také Tambacarnifex byl drobný synapsid, měl štíhlé a hbité tělo. Žil před 290 až 284 miliony let a lovil drobné obratlovce, jeho velikost pak byla srovnatelná s Dimetrodonem. Mezi 41 vyvrhnutými kostmi byli vědci schopni rozlišit dva malé plazy podobné ještěrkám a kost končetiny většího býložravce podobného plazovi.

Tato sbírka pozůstatků spolu s několika dalšími neidentifikovanými kostmi naznačuje, že predátor jedl vše, co našel, než že by se specializoval na konkrétní druh kořisti. Protože zkamenělé zvratky obsahují zbytky tři různých zvířat sežraných jedním predátorem, „můžeme doslova s jistotou říci, že tato tři zvířata žila přesně na stejném místě a přesně ve stejnou dobu, možná na týden nebo dokonce na den,“ říká Rebillard.

Informace o životě v permu

I několik dnes žijících predátorů po jídle obvykle vyvrhuje kosti a další části těla, které se těžko tráví. Vědci nevědí, zda je to důvod, proč starověké zvíře kosti vyplivovalo, ale „je to jedno z nejpravděpodobnějších vysvětlení, spolu s pouhým přejedením se,“ vysvětluje Rebillard.

Nicméně podobné fosilie částečně stráveného materiálu, stejně jako zkamenělé výkaly, jsou cennými vodítky pro studium minulosti Země. „Potřebujeme fosilie, jako je tato, abychom skutečně propojili, jak fungoval ekosystém a jak byly strukturovány potravní sítě,“ říká Martin Qvarnström, paleontolog z Uppsalské univerzity ve Švédsku, který se na nové studii nepodílel.

Německý regurgitalit je obzvláště zajímavý, protože naleziště Bromacker zachovává snímek raného suchozemského ekosystému. Starší predátoři, kteří se mohli pohybovat po souši, často žili v semi-vodních prostředích, kde lovili korýše a ryby.

Permské období představuje dobu, kdy se ve vnitrozemském prostředí stali prominentními velcí býložravci, následovaní novými predátory. Fosilní trus a zvratky jsou ve vnitrozemském prostředí mnohem vzácnější než ve vodním.

„Mluvíme o ekosystémech starých téměř 300 milionů let,“ podotýká k tomu Rebillard.

Zdroje: Science News