Ještě v 60. letech minulého století znamenala diagnóza dětské leukémie téměř jistou smrt. Dnes přežívá drtivá většina malých pacientů. Tento obrat není dílem jednoho zázračného léku, ale výsledkem desetiletí mravenčí práce, mezinárodní spolupráce a odvahy zkoušet nové cesty.

Představte si dobu, kdy lékaři museli rodičům sdělit, že jejich dítěti zbývá jen pár týdnů života. Taková byla realita před rokem 1970. Tehdy přežívalo pět let od stanovení diagnózy méně než 10 % dětí s leukémií. Byla to tragédie, která zasahovala rodiny i celé komunity.

Dnes je situace dramaticky odlišná. V Severní Americe a Evropě se míra úmrtnosti na leukémii od 50. let snížila čtrnáctinásobně. Leukémie se stala modelovým příkladem, čeho může moderní medicína dosáhnout.

Proč právě děti? Jde o rychlý růst

Leukémie je nejčastějším typem dětských onkologických onemocnění. Proč postihuje právě ty nejmenší? Odpověď se skrývá v jejich růstu. Dětská kostní dřeň je jako továrna, která jede na plný výkon, aby rostoucímu tělu dodala dostatek krvinek a buněk pro imunitní systém.

Při tak obrovském množství buněčného dělení, ke kterému v dětství dochází, existuje vyšší riziko chyby.

Stačí drobný „překlep“ v DNA a nezralé bílé krvinky se začnou nekontrolovaně množit na úkor těch zdravých. Většina těchto chyb vzniká náhodně, často ještě před narozením, a současná věda nepotvrdila, že by za ně mohly vlivy vnějšího prostředí nebo životní styl rodičů.

Dva různí nepřátelé: ALL a AML

Abychom pochopili úspěch léčby, musíme rozlišovat dva hlavní typy nemoci, které se liší svou zákeřností. Akutní lymfoblastická leukémie (ALL) je nejčastější typ. Právě zde je pokrok nejviditelnější. Zatímco v 60. letech přežilo 5 let jen 14 % dětí, v roce 2010 to již bylo 94 %.

Akutní myeloidní leukémie (AML) tvoří asi čtvrtinu případů a její léčba je složitější. I zde se však čísla výrazně zlepšila – z původních 14 % na dnešních více než 60 %.

Představme si kostní dřeň jako továrnu se dvěma hlavními linkami. Jedna vyrábí lymfocyty (specialisty na imunitu) a druhá zbytek krve, včetně červených krvinek a destiček. U nejčastější dětské leukémie (ALL) se porouchá linka na imunitní buňky.

Tyto buňky jsou sice zákeřné, ale mají jednu slabinu – jsou velmi citlivé na moderní léčbu, která je dokáže „přemluvit“, aby samy zanikly.

Druhý typ (AML) postihuje druhou linku a je o něco odolnější, protože zasahuje buňky, které jsou v těle přirozeně nastaveny tak, aby vydržely drsnější podmínky. Celý trik moderní medicíny pak spočívá v tom, že léky už neútočí naslepo, ale dokážou tyto konkrétní „rozbité“ buňky v továrně označit a nechat je zlikvidovat buď chemií, nebo vlastním imunitním systémem dítěte.

Tajemství úspěchu: Žádný zázrak, ale strategie

Mnoho lidí si myslí, že rakovinu vždy porazí jeden nový, převratný lék. Příběh leukémie však ukazuje něco jiného. Úspěch přinesla optimalizace a kombinace toho, co už jsme znali. Lékaři zjistili, že podávání více léků najednou (kombinovaná chemoterapie) brání rakovině, aby se stala odolnou.

Později zavedli tzv. „vícefázové protokoly“, které trvají dva až tři roky a útočí na nemoc v několika vlnách.

V 90. letech se také ukázalo, že ne každé dítě potřebuje tu nejagresivnější léčbu. Pacienti se začali dělit do rizikových skupin. Děti s nižším rizikem dostávají šetrnější léčbu s méně vedlejšími účinky, zatímco ty s vysokým rizikem podstupují intenzivnější terapii.

Protože je dětská leukémie relativně vzácná, žádná nemocnice neměla na jednom místě tolik pacientů, aby sama zjistila, co funguje nejlépe. Vznikly proto obří mezinárodní sítě, jako je v Evropě známá International BFM Study Group nebo americká Children’s Oncology Group.

Díky sdílení dat o tisících pacientů se podařilo rychleji najít ty nejúčinnější postupy.

Hrdinové v pozadí: Krevní banky a antibiotika

Samotná chemoterapie by děti nezachránila – je totiž velmi toxická a dočasně ničí imunitu i krvetvorbu. Obrovský podíl na přežití má proto tzv. podpůrná péče. Jde například o podávání krevních destiček, zajišťujících srážlivost krve.

Pokrok v jejich skladování a transfuzích umožnil zabránit smrtelnému krvácení, které bylo dříve běžnou komplikací léčby.

U pacientů s leukémií je také velkým problémem oslabená imunita, tedy časté a závažné infekce. Nová antibiotika a očkování (např. proti neštovicím nebo pneumokokům) chrání oslabené děti před infekcemi, které by pro ně jinak byly fatální.

Pohled do budoucna

Ačkoliv je léčba stále náročná a nese s sebou riziko dlouhodobých následků, většina dětí se dnes vrací k rodinám a prožívá plnohodnotný život. Věda navíc pokračuje dál – nastupuje éra cílené biologické léčby a imunoterapie, která dává naději i tam, kde chemoterapie nezabírá.

Hlavní výzvou dneška tak zůstává především nerovnost. Zatímco v Evropě a USA je leukémie dobře léčitelná, v mnoha částech světa děti stále umírají zbytečně kvůli nedostatku přístupu k moderní péči. I v této oblasti se však ledy hýbou.

Díky projektům, jako je Global Initiative for Childhood Cancer pod záštitou WHO, se moderní léčebné protokoly z bohatých zemí začínají úspěšně přenášet i do rozvojových regionů. Ukazuje se, že k dramatickému zvýšení šancí na vyléčení mnohdy stačí jen lepší diagnostika a dostupnost základních léků, což jsou cíle, které jsou reálně na dosah.