Tohle území patří krokodýlům. Anebo ne? Řekou se pohybuje tělo plaza, jehož loviště se předtím nacházela ve slaném, nikoli sladkovodním prostředí. Ovšem i na to se dokáže obří mosasaurus adaptovat. A rozhodně není radno plést se mořskému gigantovi do cesty.

V době, kdy na pevnině vládli dinosauři, se mořskými hlubinami proháněli nejroztodivnější tvorové, budící hrůzu. Byli mezi nimi i plazi ne nepodobní různým mytickým monstrům. Takový plesiosaurus bývá dodnes zmiňován v souvislosti se známou lochnesskou příšerou.

Mezi nejobávanější lovce tenkrát bezesporu patřili mosasauři. Podle posledního výzkumu přitom nemuseli žít jen ve slané vodě, ale i ve sladké. Vědci tak soudí na základě analýzy zubu objevené ho v americkém státě Severní Dakota.

Ikoničtí dlouhokrcí plazi

Lidé obvykle dávají vyhynulé mořské „netvory“ do jednoho ranku s dinosaury, ve skutečnosti ale stejně jako ptakoještěři mezi dinosaury nepatřili. Ikonickými zvířaty, spojovanými často s druhohorní mořskou faunou, jsou dlouhokrcí plazi, typicky elasmosauři.

Ti mohli dorůstat délky kolem 13 metrů – s krkem dlouhým asi polovinu této vzdálenosti. Není divu, že v něm měli téměř 80 obratlů. Právě o tomto tvorovi, spadajícímu pod plesiosaury, se často mluví jako o obyvateli skotského jezera Loch Ness.

Samozřejmě jde o mýtus bez jakéhokoli vědeckého základu, nad nímž odborníci kroutí hlavou. Ovšem pro turisty je představa dávného plaza, skrývajícího se ve vodách slavného jezera, velmi přitažlivá.

Abychom si v tom udělali pořádek, k řádu Plesiosauria náleží poměrně široká škála mořských predátorů. Lze je rozlišovat podle dvou vývojových větví. Tu první tvoří podřád Plesiosauroidea, zahrnující již zmíněné elasmosaury.

Ti mívali v poměru ke zbytku těla malé hlavy a krky připomínající obratné mořské hady. Další větví je podřád Pliosauroidea. Jeho zástupci se řadili k mohutným, masivním predátorům, jež brázdili druhohorní oceány.

Lovili hlavně ryby

Nutno podotknout, že zkraje svého evolučního „boomu“ nebyli plesiosauři až takoví velikáni. Teprve později, v rámci dalšího vývoje, začali dorůstat rozměrů, jakými se mohli pochlubit například elasmosauři – byť ti se i přes svoje fyzické parametry nepouštěli za žádnou větší kořistí.

Stejně jako další dlouhokrcí plesiosauři lovili hlavně ryby. Sami se při tom mohli stát kořistí nebezpečnějších dravců.

Více se dočtete v čísle 3/2026