Data ze sondy NASA InSight, která před třemi lety umlkla pod vrstvou prachu, stále přinášejí překvapení. Dva nezávislé vědecké týmy nyní oznámily, že Mars má nejen plášť plný trosek z dávných impaktů, ale i pevné jádro podobné tomu zemskému..

Sonda NASA InSight přistála na rudé planetě v roce 2018 a její seismometr během čtyř let zaznamenal více než 1 300 otřesů. Analýza ukazuje, že část z nich prozradila nečekané vlastnosti marsovského nitra.

V článku v časopise Nature vědci popsali, že nejvnitřnější část jádra Marsu není kapalná, ale pevná. A jiná studie uveřejněná v Science zase ukázala, že plášť planety připomíná spíš rocky road, což je v angličtině termín pro zmrzlinu s ořechy či sušenkami, než hladký čokoládový krém.

Je totiž plný úlomků dávného původu. „Existují souvislosti s naší vlastní planetou, s tím, jak planety vznikají obecně, a s tím, jak rozumíme různým planetám mimo Sluneční soustavu,“ uvedla planetární vědkyně z Brown University Ingrid Daubarová, která dříve působila v týmu mise InSight.

Na Zemi se minulost ztrácí v neustále proměňující se kůře, již přetvářejí tektonické desky. Mars je jiný: jeho kůra je jako jediný nehybný pancíř, pod nímž zůstalo nitro téměř zakonzervované od dob vzniku planety.

Seismické vlny, které InSight zachytila, ukázaly, že nitro Marsu není jednolité. Vysokofrekvenční otřesy dorazily k seismometru se zpožděním, což podle simulací znamená, že narážely na nerovnoměrné bloky ukryté hluboko v plášti.

„Je to podobné, jako když sonar narazí na pole ponořených balvanů,“ vysvětlil planetolog Constantinos Charalambous z Imperial College London.

Tyto úlomky sahají až do hloubky 1 400 kilometrů a některé měří přes tři kilometry. „Nejpravděpodobnějším vysvětlením je dávný impakt,“ dodal inženýr Thomas Pike ze stejné univerzity. Podle něj mohly silné srážky s asteroidy zapustit do pláště cizí materiál, který se tam udržel miliardy let.

To by naznačovalo, že marsovský plášť je velmi hutný a málo pohyblivý, takže trosky nedokázal promíchat ani rozptýlit.

Druhý tým se zaměřil na jádro a nízkofrekvenční vlny z více než dvaceti otřesů. Zjistil, že k seismometru na InSight dorazily až o 200 sekund dříve, než by odpovídalo zcela kapalnému jádru. „Výsledky ukazují, že jádro má kapalný vnější obal a pevné vnitřní jádro,“ uvedl seismolog z Čínské univerzity věd a technologií Daoyuan Sun. Pevná část podle něj dosahuje poloměru asi 600 kilometrů.

Na Zemi má jádro podobnou stavbu, ale obrovský rozdíl spočívá v činnosti pláště. Zemský plášť totiž cirkuluje, odčerpává teplo z jádra a tím rozproudí kapalný vnější obal natolik, že vzniká magnetické pole chránící planetu před slunečním větrem.

Mars takové štěstí nemá. „Možná právě pomalý plášť způsobuje, že planeta teplo odvádí jen neefektivně,“ vysvětlil Douglas Hemingway z Texaské univerzity v Austinu. Výsledkem je absence magnetického pole a s tím i ztráta ochrany, která mohla v dávné minulosti přispět k vyschnutí planety.

Mars je po Zemi jedinou planetou, u níž byla použita seismologie. Do budoucna se ale chystají další mise: v roce 2027 odstartuje NASA přístroj Farside Seismic Suite, který má zkoumat nitro Měsíce, a v roce 2028 má odletět sonda Dragonfly k Titanu.

Ta ponese dron vybavený seismometrem a bude naslouchat i tomu, co děje pod ledovou slupkou Saturnova měsíce. Otázkou je, co s těmito připravenými projekty udělají škrty prezidenta Trumpa, který láskou k vědě zrovna neoplývá.

Poznatky z Marsu a dalších světů mohou vědcům nakonec prozradit i víc o naší planetě. „Zemi nelze pochopit bez toho, abychom ji zasadili do kontextu podobností a rozdílů s jinými tělesy,“ uzavřel Hemingway.