Kdysi se říkalo, že kdo hledá, najde, a kdo hledá na Googlu, najde rychle. Stačilo zadat pár slov, a ihned se objevila lavina modrých odkazů.

Jenže leckdy to bylo jako hledat pověstnou jehlu v kupce sena, jen s tím rozdílem, že tou jehlou většinou byl už dávno nepoužívaný blog z roku 2009 nebo diskusní fórum, kde se hádali dva lidé o tom, jestli je lepší Windows Vista, nebo XP. Na straně druhé se lidé naučili mluvit jazykem vyhledávačů, sypat do políčka hesla bez sloves, dávat uvozovky, zkoušet minusy a plusy jako v algebře.

Jenže tahle doba pomalu končí. Do hry totiž vstoupila umělá inteligence. A ta vyhledávání nedává nová pravidla, ta z něj dělá zcela novou disciplínu.

Dřív šlo vyhledávání o to, že člověk víceméně tušil, co hledá, a snažil se to zformulovat tak, aby to vyhledávač pochopil. Jenže teď? Teď je možné napsat otázku jako člověk člověku a také dostat odpověď, která vypadá, jako by ji dal velmi sečtělý kamarád, který zrovna neměl co dělat, a tak pročesal celý internet.

Výsledkem je nikoli stránka plná odkazů, ale odstavec se souhrnem, přehledem a podrobným popisem. Je to pohodlné. Je to chytré. Je to děsivé. Co na tom, že umělá inteligence občas poskytuje zavádějící informace….

Je jasné, že podobný trend musí vyděsit zejména jedničku mezi vyhledávači Google. Ten ale nestojí pasivně stranou. Už v květnu 2023 spustil testovací verzi tzv. AI Overviews, tedy odpovědí generovaných umělou inteligencí, které rovnou shrnují to, co by člověk dřív musel hledat na třech různých webech, dvou blozích a jednom zapadlém fóru.

Odpověď teď přijde rovnou, takže zvídavý člověk se ihned dozví, jaké počasí je řekněme v Kostelci nad Orlicí, co se zrovna hraje v kině Rabštejn, s kým hraje místní fotbalový tým a kdy odsud jede vlak.

Šéf Googlu Sundar Pichai tvrdí, že je to jedna z nejpozitivnějších změn za dlouhou dobu. Jiní tomu říkají konec internetu, jak jsme ho znali.

Ta změna má totiž nejen technologický, ale i hluboce společenský dopad. Vyhledávač už nespojuje člověka s webem, ale spojuje člověka s odpovědí. Jenže tahle odpověď nevzniká tak, že by AI klikla na stránku a něco si přečetla.

Ona to tak trochu poskládá. Někdy správně, ale jindy také ne. Občas něco „doplní“, jindy si něco „vymyslí“, a pokud má špatný den nebo špatná data, může z toho vylézt i doporučení jíst kameny, či rovnou spáchat sebevraždu, oba příklady už krátká historie umělé inteligence zná.

Jenže AI působí sebevědomě, i když nemá pravdu, a čím líp to zní, tím víc tomu věříme.

To se pochopitelně z mnoha důvodů nelíbí vydavatelským domům. Nejen že přicházejí o návštěvnost, ale přicházejí i o smysl. Pokud AI přečte jejich články, shrne je a odpověď naservíruje bez odkazu, proč by měl někdo ještě na původní text klikat?

Proč by měl číst recenzi, když má výcuc? K čemu je reportáž, když stačí odstavec od ChatGPT? A k tomu se přidávají autorská práva, dohady, žaloby, protože čím víc se AI učí na textech, které někdo napsal, tím víc vzniká otázka: a kdo to vlastně vlastní?

Když startup Perplexity začal uživatelům posílat články, které byly téměř doslovnými přepisy textů ze zamčených webů jako Forbes, bylo jasné, že hranice mezi „citací“ a „vykradením“ je nejasná. A nejen to.

AI začala psát o událostech, které se právě staly, aniž by se odkazovala na zdroj. Jako kdyby novinář napsal text a robot ho druhý den převyprávěl na školní sloh. Jen bez podpisu. A bez návštěvnosti.

Podle Googlu není panika namístě. Lidé prý stále budou chtít klikat, číst víc, hledat hlubší informace. Někteří zcela jistě, ale počet tzv. zero-click barches, tedy vyhledávání, která končí tím, že člověk nikam neklikne, roste.

A s nástupem AI to vypadá, že poroste dál. Pro menší weby, specializované magazíny nebo blogy to může být rozsudek smrti. Nu, anebo také výzva, jak najít nové cesty k publiku.

Je tu ale i druhá rovina: co to udělá s naším vnímáním reality? Když každá AI odpoví trochu jinak nebo když se odpověď liší podle toho, kdo se ptá. Když se uživatel nedozví jen fakta, ale „pravděpodobnou odpověď“.

Když je odpověď někdy správně, a jindy zas ne. A když je někdy úplně mimo, jako by reakci napsal člověk, který minulý den slavil v moravském sklípku až do rána bílého. Pokud se dnes někoho v Čechách zeptáme, kdo vyhrál hokejový turnaj na olympiádě v Naganu, odpověď by měla být jasná.

Ale AI klidně tvrdí, že to byli Švédové, jednoduše proto, že si to někde špatně spojila. A kdyby se na to ptal dejme tomu Australan, tak chybu asi nepozná….

Google se brání tím, že má lidské hodnotitele, kteří kontrolují kvalitu. Že AI odpovědi nejsou finální verdikty, ale spíš rozcestníky. Jenže, co si budeme nalhávat, většina lidí bere první odpověď jako hotovou věc.

A pokud je navíc napsaná plynule, přehledně a se zdáním kompetence, o to hůř se pozná, že je špatně. A co víc, umělá inteligence se neumí zpětně opravit. Ona prostě odpoví jinak. Anebo hůř, odpoví stejně špatně, ale s větším důrazem.

Budoucnost, která se rýsuje, už nebude jen o hledání slov. Bude o akcích, kdy AI bude schopna zarezervovat stůl v restauraci, objedná jízdenku, navrhne itinerář, sepíše mail, a třeba i podá daňové přiznání.

Vyhledávání přestává být aktem hledání informací a stává se nástrojem pro řešení úkolů. A to mění roli internetu, kdy se z knihovny stává asistent. A ten asistent ví, co jsme hledali včera, co máme v mailu, kdy odlétá let a co jsme si nedávno objednali na e-shopu.

Je to užitečné. Ale i trochu znepokojivé.

Sundar Pichai mluví o „univerzální asistenci“, která propojí všechny naše digitální životy do jednoho plynulého proudu. ChatGPT mezitím umožňuje hledat informace z webu v reálném čase, vybírá si zdroje podle vlastních kritérií a nabízí odpovědi bez reklam.

Zatím. Do budoucna je možné všechno, včetně toho, že AI bude nejen hledat, ale i rozhodovat. A v tu chvíli už se neptáme, co si myslí. Ptáme se, komu vlastně slouží.

Co z toho všeho plyne? Internet prochází revoluční změnou. Google už není jen vstupní brána ke znalostem, ale stává se leckdy i vypravěčem. A vypravěč, jak známo, může mít sklon k nadsázce, zjednodušení, anebo čisté fikci.

Hledání odpovědí sice nikdy nebylo pohodlnější, ale také nikdy nebylo tak těžké poznat, co je odpověď, a co jen dojem.